Trocha toho šafránu...

(...)

Poslední dobou registruji čím dál větší propast mezi lidmi, kteří opravdu tuší, co skutečnost a existence v čiré skutečnosti obnáší, a těmi, kdož si skutečnost přiohýbají podle svých představ a hledají v tom – často zcela něvědomky - formy sebepotvrzení a sebeidentifikace.

Ano, ta propast je i důvod, proč zde byla (a dost možná i bude) větší pomlka.

Skutečnost je - nejen podle vyjádření těch, kdož ji akceptují bez přívlastků - velmi prostá: Je.

Vše ostatní jsou pouze pokusy, jak ji uchopit a případně také - a to mnohem častěji - jak si ji "přivlastit". Slovo "přivlastnit" volím zcela záměrně, protože přesně ukazuje na základní, a zároveň i zcela přirozené, zkreslení skutečnosti, které není v "lidských" silách od opravdové skutečnosti odlišit.

Lidské vědomí totiž zcela prostě samo sobě brání připustit, že není oním hybatelem skutečnosti. Po projití „výcviku“ meditací je ochotno uznat, že tím hybatelem opravdu není, ale právě o to více se snaží „zůstat“ tím, kdo tu onu skutečnost „prožívá“.

Ono zatmění rozlišovacích schopností - ve smyslu uvědomění [si(!)] skutečné podstaty existence – je ukryto již v metodě, kterou lidská mysl pozoruje své okolí. Pro jakékoliv pozorování si totiž vytváří umělý odstup od pozorovaného a tím vnáší do veškerého pozorování prvek, který vše zásadním způsobem zkresluje, a na který – při vší úctě ke všem, kteří podobné pozorování propagují – nikdy sama nemůže přijít. Tímto prvkem je záměr pozorovat. Tento záměr je tak hluboce esenciální, že ve většině případů není vůbec identifikován, natož aby byl vzat v potaz, a dle jeho rozpoznané přítomnosti, byla nazírána i ona metoda pozorování, jako metoda s „automaticky přidávaným“ vnitřním zkreslením.

Dá se namítnout, že to tak funguje a že to vlastně nevadí...

Ano, dá se takto obhajovat – otázkou ale je, zda je toto zkreslení skutečnosti opravdovou odpovědí na onu vnitřní „nevyhnutelnost“, která onu potřebu zkoumat a pozorovat vyvolává.

Dle mých vlastních zkušeností takto vedené pozorování (a meditování) tou opravdovou odpovědí není, dokonce v mnoha reálných případech není ani cestou k opravdovému „probuzení“ do živé skutečnosti.

(...)

(možná bude i pokračování a dost možná přijde i kouzelník... ;-)