Ono by bylo přesnější napsat mnohem diferencovanější "finální stav individualizovaného lidského vědomí", ale i tak by to bylo dost nepřesné.
Proč nepřesné?
Třeba se mi to povede vypsat pár slovy - i když slova a slova - nejsme zvyklí pracovat s takovými popisy, takže za nimi většinou ani nemáme jasnou zkušenost - a tak nám slova a slova nemohou pomoci tu zkušenost ani získat, ani třeba jen zprostředkovat.
Bohužel si ale nejsem jist, zda lze dnes v našem okolí najít někoho, kdo by tomu do hloubky rozuměl. Na druhou stranu více a více lidí dochází k pochopení, že něco takového musí existovat a někteří dokonce tento stav žijí, i když tomu vlastnímu žití ne zcela rozumí.
Hybným programem lidského vědomí je program vytváření individualizovaných forem, jak vnějších, tak i vnitřních. Pokud je tento program nezachycen a nerozlišen, modifikuje úplně vše, co se v takovém vědomí odehrává a vytváří - za všemi projevy a za všemi myšlenkami lze pak - více či méne zřetelně - vysledovat stopu onoho programu "Já něco konám a proto i Já jsem [zde]" s podbarvením ve významu sebeprezentace jako výjimečné individuality a stejně tak i velmi vyhraněné entity.
Tento program vede ke kumulaci individualizované osobní (osobou obarvené)
energie a tato ještě více a více aktivuje aplikování tohoto programu v praktickém životě.. Je to jako takový "začarovaný" kruh, kdy dostřednost myšlenky "Já" vede na totální ztrátu spojení se skutečností a tak vede na vytváření zcela virtuálních "osobních realit". Pro takto "individualizované" osobní vědomí člověka je již "skutečnost" a "virtualita" zcela nerozlišitelná (skutečnost je takovou virtuální realitou již zcela a často i neprostuně zahalena) - takže od jisté chvíle - charakterizované okamžikem "prozření": "Já [si] vlastně mohu vytvářet tu realitu tak úžasně lehce..." - již není jednoduché uvědomit si opravdovou skutečnost takovou jaká je. A ono většinou ani takto individualizované vědomí již o opravdovou skutečnost ani nestojí.
Ano, podobnost se stavy vyvolanými drogou není náhodná a dá se odvodit, že ona dostřednost myšlenky"Já" jako droga funguje i ve vnějším projevu. Stejně tak se dá odvodit, že i vlastní důsledky podlehnutí této droze "individualizace pomocí Já" nejsou nepodobné důsledkům užívání stimulantní drogy.
Svým způsobem jsme vlastně všichni - již z principu přenosu zvykových vzorců - na tuto drogu "Já jsem" učeni jak blízkými, tak i nám blízkou komunitou, nakonec i vlastní společností, ve které žijeme - protože ze společnosti vychází (vlivem lehké dostupnosti zpětného potvrzení "Já [ty, on, ...] NĚCO dokázal") tato informace jako důležitá, a hlavně "opravdově skutečná", t.j. zpětná vazba "skutečné opravdovosti" naší vlastní individuální existence - "Já"...
A aby to získávání "potvrzení" bylo ještě jednodušší a jednodušší, vytváříme si různé oficiální i neoficiální hierarchie (žebříčky), soutěže a jejich vítěze, intenzivně vše publikujeme a propagujeme do vědomí ostatních lidí tak, aby i oni UZNALI (případně i MUSELI uznat) to, že to "naše" NĚCO má hodnotu - "SKUTEČNOU" hodnotu... ;-)
Jenže - ono to je úplně jinak... ;-)
;-D
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
17 komentářů:
Opravdová skutečnost, nebo Skutečnost taková, jaká opravdu je... mohl bys přiblížit, o čem to je, jak to vypadá více slovy, nejen často viděným konstatováním, že je to to, co právě je, - tady za to se dá krásně skrýt onen obarvovatel = osoba, který dál potřebuje ono sebepotvrzení nezávislé jednotky, výlučnosti a tohle si přivlastnil jako intelektuální vyčtený slogan (a stejně dál mu čouhá sláma z bot, stejně dál vyčuhuje osoba (chtění) nad Celek).
A potom, zarazilo mne, že používáš pro onoho obarvovatele velké písmeno "J" = "Já". Vzhledem ke kontextu bych zde volila písmeno malé "j", i když defakto je (také) odleskem Já, ale právě tím procesem, který jsi dobře popsal, zindividualizovaným (šílené slovo) :-)
Jinak díky za to, že zde něco přibylo.
Skutečnost je jedna jediná, pro všechny [pozorovatele] stejná.
S těmi pojmenováními (Opravdová skutečnost, nebo Skutečnost taková, jaká opravdu je) jde pouze o jediné - pokusit se popsat přímou zkušenost skutečnosti bez toho, aby v té zkušenosti byla jakkoli přítomna touha rozlišovat, identifikovat a pojmenovávat. Pokud v tom vnímání je taková touha přítomna, již to není skutečnost, ani skutečnost taková, jaká [sama] je, ale je to skutečnost viděná skrze individuálně vznikající představy jak by ta skutečnost vypadat měla, a tedy - de facto - je to pouhé zrcadlení představ mysli na projekčním plátně vědomí.
To obarvení osobou/individualitou vzniká jako přenos touhy po určité konstelaci v této projektované skutečnosti. Stejně tak, jako když čteme knihu či sledujeme film - s něčím, s nějakou postavou, se identifikujeme a ztotožňujeme - vytváříme si přestavy o dalším ději a k těmto představám upínáme energii pozornosti. Pokud v ději nastane zlomový okamžik, tato energie pozornosti - skrze slovní projekci mysli - vytvoří pocit/emoci. Skrze tuto emoci je představa dané skutečnosti také navíc i personalizována - obarvena (označkována) konkrétní formou projevu, osobou. Z formy tohoto obarvení se dá jednoznačně určit ta obarvující individualita a na stejném principu podobnosti také vznikají dějové souslednosti, které mají zvykové obecné pojmenování "karma".
S tím
"Jenže - ono to je úplně jinak..." lze plně souhlasit.
Chceme-li mluvit o "finálním "stavu" ", pak by zde už neměla být skutečností - realitou označováno něco odlišného od virtuálních realit.
Virtuální realita, její prožitek jako reality, uvedené osobní zabarvení reality, snaha, touha rozlišovat, programy atd. jinými slovy iluze - to vše je realita.
Jdeme-li do důsledku, tak vše projevené - projevované - existující - je iluzorní - mnohovrstvou virtuální realitou. Žádná jiná realita neexistuje. Její podstatou, podstatou této mnohovrstvé virtuální reality, je prázdnota. A prázdnota není ničím jiným než formou (jak to nazývá buddhismus) a jak ty to nazýváš - virtuální realitou.
Nebo se mýlím a opravdu existuje nějaké realita, která není virtuální realitou, která není formou?
Jaká je tvoje zkušenost?
Mimo to, že je v tom názvu "ten" otazník ;-), tak ve tvé otázce je ukryta i odpověď.
Ty vidíš realitu jako reflexi forem, proto se snažíš všechny tyto formy a jejich reflexe uzavřít do jakéhosi - a pravděpodobně také i - ne zcela konkrétního popisu "mnohovrstevná virtuální ralita" a tento popis se také snažíš sjednotit s popisem skutečnost.
Celé by to tak mohlo být, kdybychom byli pouze a jen v mysli a jejích představách - neustále si všemožně otevřeně i úplně skrytě chráníc svou vlastní individualitu, svou vlastní identitu - svou vlastní "virtuální realitu". Tato potřeba globalizace osobního prožitku, osobního vnímání a jejich legalizace - to je konečný cíl mysli, která není ochotna se vzdát své osobní jedinečnosti - a v důsledku i onoho "známého" potvrzení své vlastní nezávislé existence, cíle jejího veškerého úporného snažení...
Ptáš se na mou zkušenost, a na to mohu jen napsat, že zkušenost je něco, co může prožívat osoba - pokud ale nastane situace, kdy ta osoba se fakticky i prakticky vzdá té uzurpace individualizovatelných prožitků - a v podstatě jen "je" - uvolní se místo pro to, co je jindy překryto právě tou slepou touhou po individuálně zažívané zkušenosti (s výše vypsanými důvody)...
Ono je to nejblíže popisu, kdy jakoby ta osobní zkušenost byla jen jedním ze stínů všeobjímající skutečnosti - ale tento pčíměr je přesný asi tak, jako kdybych se snažil vidět nějakou osadu v Horní-Dolní jako Tokio anebo Rio.
Mnohem přesnější - ale také mnohem více nepochopitelnější - je ten popis vázaný na vcházení a vycházení. Ten koncept popisu má dvě možné pozice jak ho nazírat: z osoby a z celku. Pokud ale není jasné, z jaké pozice je popisováno, vzniká jen samé nedorozumění. Pokud ale je ta výchozí pozice známa, není již žádných popisů potřeba...
Napsal jsem jen to, co jsem napsal. Není tam nic o snahách, ani o vidění reality jako reflexi forem, které mi přisuzuješ.
Tedy další úvahy rozvíjené nad těmito dosazenými chybnými předpoklady jsou již nadbytečné.
Naskýtá se otázka, proč k takovému dosazování a rozvíjení chybných předpokladů v tvé mysli na podkladě mého komentáře dochází, jaká je motivace k takovému způsobu reakce.
Abych se ale vrátil k tématu.
Pokusím se vysvětlit tu "mnohovrstvou virtuální realitu", o které jsem psal:
Existuje jen virtuální realita jejíž součástí je i ten, kdo ji reflektuje. Probudíš-li se ze snového "reality" objeví se "realita" bdělého stavu, která je ale opět jen další vrstvou virtuální reality která zahrnuje i toho, kdo ji reflektuje na této vrstvě "reality".
Neexistuje žádná konečná, nejhlubší skutečně reálná podstata - realita.
A to je realita :-)
Žák se ptá mistra:
"Existuje nějaké místo spočinutí ducha?"
Mistr odpovídá:
"Ne, není žádného místa spočinutí ducha.
A právě tam, kde není žádného spočinutí ducha je ve skutečnosti místo spočinutí ducha."
;-D
Ale jiste, pane.
Když to tak chceš mít, tak to tak i máš... ;-)
Příjemný den
;-D
Není to v tomto případě záležitost nějakého mého chtění nebo nechtění. Je to jen reakce na tvůj popis.
A podobně jako ty si nejsem jist, zda lze dnes v našem okolí najít někoho, kdo by této reakci do hloubky rozuměl. ;-)
Ale teď k věci. Za účelem hlubšího porozumění tvého textu bych měl ještě dvě otázky:
Píšeš, že hybným programem lidského vědomí je program vytváření individualizovaných forem.
Nevíš náhodou, kde se ten program vzal nebo bere? Nebo je přímo "vlastností" lidského vědomí?
Existuje také jiné vědomí než "lidské vědomí"?
(To jen pro přesnější vymezení významu použitého pojmu "lidské vědomí").
Takže té humorné impertinenci jsi neporozuměl, donutila tě pouze k obrannému postoji... takže skusím být zase na chvilku "vážný a distingovaný" (nikdy mi to ale moc nešlo, tak případné excesy omluv)...
Pokud definujeme pomocí diferenčiace pojem lidské vědomí, v logice musí platit i něco jako doplněk lidského vědomí do celku - což by se dalo použít jako odpověď na tvou otázku. Prakticky ale je to mnohem jednodušší - člověk si sám sebe rád ustanovuje jako pána tvorstva a pak má tendence ty tvory přehlížet - ano, existuje něco, co je vědomím, ale nemá chrakter vědomí lidského. Imanentně však tato odpověď nastoluje otázku, zda píšeme oba o tomtéž: Co pro tebe je významem pojmu "Lidské vědomí"?
Abychom psali o tomtéž i v případě oněch individualizovaných forem, je potřeba tyto - pro uchopení myslí - ještě trošku více elementarizovat. Lidské vědomí vytváří formální předmět svého pozorování, tomuto předmětu vymezuje jeho formu a k této formě okamžitě zaujímá určitý postoj. Zaujmutím jakéhokoli postoje tuto formu automaticky individualizuje. Z tohoto pokusu o jakous-takous definici vychází, že je to jedna z hlavních charakteristik lidského vědomí. A nebere se z ničeho - je to spíše, než cokoli jiného, pouhá reakce, která v mnoha případech hraničí až s návykem.
;-)
Píšeš:
"Lidské vědomí vytváří formální předmět svého pozorování, tomuto předmětu vymezuje jeho formu a k této formě okamžitě zaujímá určitý postoj. Zaujmutím jakéhokoli postoje tuto formu automaticky individualizuje. Z tohoto pokusu o jakous-takous definici vychází, že je to jedna z hlavních charakteristik lidského vědomí."
Ano, s tím se dá souhlasit. Takto je možno si proces vznikání, rozšiřování, ubývání a udržování osoby - jak ty říkáš individuality bezprostředně uvědomit či uvědomovat.
Když píšeš někdy o celku, máš tím zřejmě na mysli vědomí, ze kterého se lidské vědomí vyčleňuje svojí individualizací, tedy vytvářením forem a zaujímáním postoje k těmto formám. A tímto vyčleňováním se, jak často píšeš, vyčleňuje z celku.
Logicky se dá předpokládat, že vlastnosti lidského vědomí - zejména schopnost či tendence vytvářet formy a zaujímat k nim vztah, lidské vědomí dědí z vědomí, které označuješ celkem. Tedy i neindividualizované vědomí má tytéž základní vlastnosti či tendence, protože není od lidského vědomí nijak odděleno ani svou povahou odlišné.
Je to tak správně?
Jdeš na to až moc mechanisticky. Proto tvůj závěr není bezproblémový.Druhou věcí je fakt, že - asi ze zvyku - aplikuješ na nesprávném místě princip podobnosti. A třetím zmatečným bodem je to, že se snažíš kvantifikovat v bodě, kde kvantifikace - již z principu - nemůže být použita.
Mimo mysl některé závěry mysli neplatí, (ano, trošku místy zaměňuješ mysl a vědomí), a proto, aby bylo jasné o co kdy jde, musí ve vědomí nastat onen proklamovaný "zlom".
Lidské vědomí je možné pojmout jako jakýsi "prostor" vědomí, mapovaný lidskou myslí. Ona - ve své snaze o udržení otěží - deklaruje "celé" vědomí jako jí poznatelnou "nekonečnou" množinu, a všemožně odvádí pozornost od otázky jestli tato množina je zároveň i celkem. Jak se schopnosti mysli rozvíjejí, i ta množina obsahuje více a více představ, jejich reflexí a vzájemných vazeb. Tato množina je pro poznávání skrze lidskou mysl chápána myslí jako lidské vědomí. Ve skutečnosti je u mnoha lidí lidské vědomí přímo zaměnitelné za lidskou mysl. V podstatě jde u mnoha o jinak nazvané jedno a totéž.
Jen velmi málo lidí si však všimlo, že i když to tak vypadá, není pozornost funkcí mysli, ale je funkcí vědomí. A proto důsledným uvolňováním pozornosti lze překročit hranici, vymezující lidskou mysl a nakonec také i lidské vědomí.
Takže:
Pozornost je funkcí vědomí
dále:
Lidské vědomí vytváří formální předmět svého pozorování, tomuto předmětu vymezuje jeho formu a k této formě okamžitě zaujímá určitý postoj. Zaujmutím jakéhokoli postoje tuto formu automaticky individualizuje.
Dalo by se tedy říci, že vědomí má nějaké - např. výše uvedené "vlastnosti" a už nemá žádnou další svoji podstatu, že je tedy základní skutečností nad kterou se rozvíjí vše ostatní na základě vlastností, nebo jinak řečeno - povahy vědomí.
Pokud jsem něco překroutil, tak mne prosím oprav.
A teď zde máme další pojem: lidská mysl.
Je tato mysl jedním z formálních předmětů vědomí, jeho formou ke které má vědomí vztah, nebo je to něco od vědomí odlišného - na stejné - základní úrovni skutečnosti jako je vědomí?
Co je to tedy lidská mysl a jaký rozdíl je mezi lidskou myslí a jen myslí?
Vidíš, tadu tě ten mechanistický přístup donutil "odbočit" kamsi "jinam" v prostoru tvých myšlenek a slov. Možná se tímto naše společná krátká cesta rozpojuje anebo možná ne - nu což uvidíme:
Stále žiji v domění, ti jde o dvě věci - v prvé řadě si potvrdit svůj vlastní náhled na to, jak ty sám vidíš svět - to jsme si snad vyjasnili již před nějakou dobou, že mne nijak tvůj svět neponouká, abych jej jakkoli komentoval, pokud mne má něco zaujmout, tak jen v míře té, která je praxí přenosná.
A ta druhá je přesně opačná - tebe zajímá přenosnost mých zkušeností a závěrů pro tebe samého.
Pokud platí tyto dvě presumpce, tak ti musím sdělit, že to, zda je nějaká mysl mimo tu, kterou jsi prakticky schopen vnímat, je ti v praxi k ničemu. A jen tě tak tvá vlastní mysl odvádí od toho, aby jsi ji samotnou uviděl takovou, jaká ve skutečnosti je. Stejně tak je úplně zbytečná snaha definovat věci, které jsou za dosahem tvých reflexních možností - ba naopak, jejich předčasná definice ti v budoucnu může (a s vysokou pravděpodobností se tak stane u většiny případů) způsibit zbytečná zmatení, protože ty virtuální definice tvá mysl (a stejně tak i každá, bez výjimky) akceptuje automaticky jako axiomy a dál o nich nic moc nezjišťuje - dotvaruje si takovou informaci podle svých potřeb jako tvárné lepidlo a odstraňovat nevhodná pojidla z myšlenkových konstrukcí, to je obzvlášť lahudka, ale jen pro masochisty...
Takže východiskem budiž to, že existuje mysl, kterou ty sám používáš pro poznávání - a tedy máš i ve vlastním dosahu, existuje vědomí, skrze kteým ty sám můžeš tento proces pozorovat. Cílem by mělo být využít těchto dvou prvků k tomu, aby počet pozorovatelných jednotlivostí se snižoval k bodu, kdy jich bude tak málo, že budou všechny jasně zřetelné a budou i zřetelná provazbení mezi nimi. Všechno ostatní je možná sice asi přitažlivé, ale k onomu prohlédnutí klamu mysli to nepomáhá, ba často zcela naopak, to prohlédnutí oddaluje.
Je pouze na tobě, zda chceš vytvářet ve své mysli další patra pojmového aparátu, anebo zkusíš ten chaos zmírnit a dosáhnout na schopnost mít na pracovním plátně svého vědomí pouze takové (nejlépe minimální) množství informací, se kterými jsi schopen pracovat.
Netvrdím, že ta množina musí být zákonitě stejná pro nás oba, naopak, jsem si vědom, že existuje jen několik prvků, které můžeme mít společné - máme jiné zázemí, jinou výchovu, jiný slovník - a to je právě asi i to, proč ti odpovídám - zajímá mne ta minimální množina, jak obecně, tak i konkrétně mezi námi dvěma.
A proto ti píši a odpovídám - nic jiného, než lidskou mysl s jejími popisy, nic jiného, než lidské vědomí s předměty, nic jiného než pouhou čirou pozornost a nic jiného, než touhu to celé rozlousknout, člověk pro bádání sám nad sebou nepotřebuje.
A je na tobě, zda takto nabídnutá forma je ti po srsti, anebo není a můžeme naši diskuzi zase "srovnat" anebo ji v klidu ukončit.
;-)
Píšeš:
"A proto ti píši a odpovídám - nic jiného, než lidskou mysl s jejími popisy, nic jiného, než lidské vědomí s předměty, nic jiného než pouhou čirou pozornost a nic jiného, než touhu to celé rozlousknout, člověk pro bádání sám nad sebou nepotřebuje."
S tím se dá jistě souhlasit.
Předmětem tvého článku a následné diskuse ale není to, co je potřeba pro bádání nad sebou, ale jedná se spíše o pokus převést výsledky tohoto bádání, byť dílčí, do slov. Aby takový převod měl nějaký smysl a mohl sloužit k předání nějakého obsahu, pak je dost důležitým prvním krokem definice obsahu použitých pojmů a jejich vztahů.
Proto se ptám na pojmy, které používáš.
Tj. mysl, lidská mysl, pozornost, vědomí, lidské vědomí.
Je možné, že to nevíš a že tyto pojmy používáš jen na základě pocitu nějakého jejich obsahu a dál se tím nezabýváš. To je docela normální a běžné. Tvůj článek i následná diskuse mne třeba trochu zmátly, protože vytvořily zdání, že je ti obsah pojmů, které používáš, zřejmý.
Takže pokud víš o čem mluvíš, pokud jsi schopen definovat základní pojmy, které používáš, tak je prosím definuj.
Nejlépe je začít od těch základních, od nichž se ostatní odvíjejí. Tedy zatím jsem se zastavili u pojmů vědomí a mysl. Možná že je ještě něco dalšího, co tvoří spolu s vědomím základní dále nerozlišitelné prvky existence.
Příkladem takových základních kamenů existence dále nedělitelných (už z ničeho hlubšího "nepramenících") pojmových systémů může být:
"Existence, vědomí, blaho, jméno, tvar"
nebo
"Prázdnota, forma".
nebo
"Světová Mysl"
nebo
Bůh Otec, Bůh Syn, Duch svatý"
Zajímalo by mne, jaké základní prvky existence nacházíš ty a jak bys je definoval.
Zkus na toto téma napsat celý článek. Určitě by to bylo užitečné.
Bez tohoto základu, uvědomění, základu, ze kterého vychází nějaké sdělení či názor či interpretace zkušenosti, může vše, co je napsáno takzvaně "viset ve vzduchu" a tok myšlenek má pak tendenci přeskakovat z jedné terminologické soustavy do druhé, z jednoho světonázoru do druhého, z jedné úrovně do druhé aniž by si toho diskutující mnohdy byl vůbec vědom.
Předmětem tvého článku a následné diskuse není to, co je potřeba pro bádání nad sebou, ale jedná se spíše o pokus převést výsledky tohoto bádání, byť dílčí, do slov. Aby takový převod měl nějaký smysl a mohl sloužit k předání nějakého obsahu, pak je dost důležitým prvním krokem definice obsahu použitých pojmů a jejich vztahů.
Proto se ptám na pojmy, které používáš.
Tj. mysl, lidská mysl, pozornost, vědomí, lidské vědomí.
Je možné, že to nevíš a že tyto pojmy používáš jen na základě pocitu nějakého jejich obsahu a dál se tím nezabýváš. To je docela normální a běžné. Tvůj článek i následná diskuse mne třeba trochu zmátly, protože vytvořily zdání, že je ti obsah pojmů, které používáš, zřejmý.
Takže pokud víš o čem mluvíš, pokud jsi schopen definovat základní pojmy, které používáš, tak je prosím definuj.
Nejlépe je začít od těch základních, od nichž se ostatní odvíjejí. Tedy zatím jsem se zastavili u pojmů vědomí a mysl. Možná že je ještě něco dalšího, co tvoří spolu s vědomím základní dále nerozlišitelné prvky existence.
Příkladem takových základních kamenů existence dále nedělitelných (už z ničeho hlubšího "nepramenících") pojmových systémů může být:
"Existence, vědomí, blaho, jméno, tvar"
nebo
"Prázdnota, forma".
nebo
"Světová Mysl"
nebo
Bůh Otec, Bůh Syn, Duch svatý"
Zajímalo by mne, jaké základní prvky existence nacházíš ty a jak bys je definoval.
Zkus na toto téma napsat celý článek. Určitě by to bylo užitečné.
Ty posíláš více komentářů se stejným obsahem? Anebo se zbláznil google? Já, že bych s tím asi měl na adminy...
Podle toho, co jsi napsal, je to přesně to, čeho jsem nechtěl dojít - nějaké slovní blábolení, pře, kdo má lepší slovník a kdo je zběhlejší v argumentaci. Takhle to skončilo minule, a já jsem doufal, že jsi se za tu dobu někam posunul směrem ke zkušenostem. Ale což, není každý den svátek...
Ano, mám přesné - v rámci použití slov - "definice" většiny pojmů, které jsem měl tu čest nějak identifikovat. Jenže ani trochu nestojím o to, utápět se v nějakých pustých slovních přích jak co je. Nabídnul jsem ti možnost vytvořit si klidně své vlastní definice - hlavně ale aby byly tvoje a byly položeny na reálných zkušenostech. Zřejmě ti ale o zkušenosti jde méně, než o nějaké pusté tlachání nad slovy. Z mého pohledu je to však pouze ztráta času...
A ještě dodatek - nevím, co tě vede k myšlence, že pojmy s projektovanou "absolutní" hodnotou zkušenosti jde popsat slovy. Moje zkušenost je velmi odlišná - tyto zkušenosti se popisují zase jen zkušenostmi a slova jsou pouhým médiem, které pro vnímavé tuto zkušenost zprostředkovávají. Pro vnímavé méně jsou ta slova pouze zdrojem nekonečných polemik.
Ale máš pravdu - pokud se mi podaří něco v tomto duch vyplodit do slov, pravděpodobně to poučné bude - jen nevím, zda tě to uspokojí ve tvých potřebách...
;-)
Posílal jsem jeden komentář, který mi to nechtělo vzít, že je moc dlouhý, tak jsem ho postupně zkracoval a zkracoval a zkoušel poslat znovu. Asi to od určité doby kometář posílalo, i když to stále ještě hlásilo chybu.
A teď k věci.
Zajímá mne tvůj pojmový aparát "základních prvků existence" který používáš a které vycházejí z tvé zkušenosti - tj. které jsou pojmovým odrazem tvé zkušenosti.
Napsal jsem:
"Zajímalo by mne, jaké základní prvky existence nacházíš ty a jak bys je definoval.
Zkus na toto téma napsat celý článek. Určitě by to bylo užitečné."
To nebyla výzva k
k nějaké při, kdo má lepší slovník a kdo je zběhlejší v argumentaci.
Nejedná se tedy o při, kdo má lepší slovník. Já žádný svůj slovník nemám, obvykle se snažím přizpůsobit slovníku toho, s kým diskutuji a rád se přizpůsobím i tomu, který používáš ty. Na rozdíl od mnoha jiných jsi určitě schopen definovat konzistentní slovník který sám o sobě - identifikací obsahů, definicí vhodných pojmů a jejich vztahů může vyjadřovat už sám o sobě podstatné sdělení, možná dokonce celé :-)
Tak se budu těšit :-)
Okomentovat