Kdysi dávno, v dřevních dobách stálého budování lepší budoucnosti, jsem narazil na určitou disharmonii lidské existence, existence druhu, který je svou vlastní činností schopen zničit nejen sama sebe, ale i prostředí, ve kterém existuje. Určitě v tom hrála roli i možnost vidět a vstřebávat výsledky činnosti člověka v prostředí ocelového srdce, ale hlavním bodem se stala otázka "jak to je s tím neustálým rozvojem a tou nestálou touhou po rozšiřování?" Odpověď byla v té době patrná a zcela prostá - všechny aktivity rozvoje a rozšiřování vlastně byly jaksi "na dluh"...
V čase se podstata této otázky přenesla do roviny samotného bytí a existence individuálního vědomí, mysli a koexistence reálných a virtuálních "světů". Odpověď však zůstávala stále stejná - i my sami, lidé, i vše, co považujeme za "živé", dokonce i to, co vnímáme jako "neživé" vlastně existuje na podkladě jistého "dluhu". Ten "dluh" vzniká jako neustálá potřeba "konzumovat" - třeba jen pro to, aby daná entita nezmizela z důvodu nějakého "nedostatku".
Je to vlastně jeden ze základních programů individualizovaného vědomí - proto, aby takové vědomí mohlo něco "vytvářet" musí přece mít možnost "z čeho"...
A vyvořila se další otázka - je ta úvaha "z čeho" správná, anebo je to jen přejatý axiom, který je natolik "zřejmý", že se nikdo nad jeho pravdivostí už nepozastavuje?
Z čisté logiky existence individuality neplyne žádná vazba na potřebu "konzumace" - tedy "žití na dluh", dokonce by se dalo říci, že čistá existence takovou "konzumaci" popírá. Kde tedy vzniká ta potřeba akumulace hmoty, energie, síly dobra a kdo ví čeho všeho ještě?
To je docela kardinální otázka, že ano...
;-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Zajisté jsi slyšel pojem entropie.
Jedním ze základních zákonitostí současného fyzického světa je entropie. Tedy kontinuální vývoj vesmíru od méně pravděpodobného stavu k pravděpodobnějšímu. Neustálé ubývání celkové informace ve vesmíru.
Vznikl-li náhodně život, inteligence, vysoká organizovanost, tedy velice nepravděpodobný stav hmoty, pak je to výjimka, která jde proti proudu entropie a tedy jen "spotřebováváním" většího množství okolní entropie (informace) se může udržovat dynamicky ve svém organizovaném stavu. Čili jen to, co má v sobě program "spotřebovávání" informace z prostředí pro udržení, rozmnožení (replikace) a mechanismus zdokonalování vlastní informace,může se vyskytovat ve vysoce organizovaném stavu. Probíhající soutěž a výběr takových programů se nazývá evoluce.
Není v tom, co se děje v základu žádný záměr nebo potřeba nebo cíl. Naopak vznik osoby, potřeb, utrpení, blaženosti, myšlení, vůle, rozhodování atd. je součástí zatím nejúspěšnějšího a nejméně pravděpodobného jevu - programu, kterému říkáme člověk.
Ty si pleteš entropii a bázickou informaci? A pokud ještě do toho pleteš evoluci jako nějakou "soutěž", budeš mít asi sám se svým "soutěžením" docela problém.
Tvá teorie má jednu zásadní - a tebou i zcela opomíjenou - myšlenku. Pokud platí to, co jsi zde vypsal, asi velký třesk byl - jenže ihned po tom velkém třesku zde byl jen Bůh - jakožto nejstrukturovanější entita, a byl i vševědoucí, protože "vlastnil" veškeré "informace"...
A pokud tomu tak nebylo, má to, co nyní popisuješ - z nedostatku hlubího vhledu do skutečnosti - jako entropické děje, zcela jiné pozadí a souvislosti.
Nejsi v tom sám, ale to už tak bývá - je jednodušší od jiného přebrat myšlenku, než nějakou odezřít ze skutečnosti přímo.
Ode mne můžeš dostat pouze informaci (pro tebe možná i nějaké to "odebrání" té tvé "entropie"), že je to naopak - vše je vytvářeno "spoluprací" myslí, i se všemi důsledky, jko jsou chybné teorie a nesprávné interpretace.
;-)
Ptáš se:
"Ty si pleteš entropii a bázickou informaci?"
Abych mohl na tuto otázku odpovědět, potřeboval bych nejprve vědět, co je to "bázická informace". Je zajímavé, že na Googlu není ke spojení slov "bázická informace" jediný odkaz.
Pojem "soutěž" jsem použil možná pro tebe asi nevhodně, protože za každou aktivitou máš tendenci vidět nějakého snažitele.
Uznávám, že pojem "soutěž" je antropomorfizující pojem.
Ale i lidská soutěž je v podstatě jen jevem, za kterým se žádná pevná snažící se entita ve skutečnosti nevyskytuje, stejně jako za "soutěží" spermií o dosažení ženského vajíčka.
Okomentovat