Opravdovost je realita čistého Bytí. Protože ale nikdo z nás není ve své přirozené existenci nic jiného, než čisté Bytí samé, jsme jeho přímým projevem zasaženi vždy. Někdo více, někdo méně. Většinou to souvisí s tím, jak moc jsme schopni se uvolnit ze svého zvyku ztotožňovat sami sebe s nějakou konkrétní formou - například tělem (cítím, tedy jsem), myšlením (myslím, tedy jsem), význačností (jsem známý a uznávaný, tedy jsem), dokonalostí projevu (toto umím, tedy jsem) atd. - a jenom "prostě" čistě být.
Opravdovost v projevu se pozná jednoduše, je jako vanutí vánku - je lehká a občerstvuje. Máme však naučené zvyky si její lehkost snažit uchovávat "pro horší časy" (jako vzpomínky) a její schopnost občerstvovat si přivlastňujeme a tvrdíme, že to naše individuální existence přináší ono občerstvení.
Pokud nám v tomto někdo nastaví zrcadlo, a my máme možnost to vidět, vybereme si možnost to nevidět a zavíráme oči s tím, že nám ten někdo ubližuje.
Opravdovost je ale "vanutí ducha", nelze ji spoutat ani uchovat. Ona je zde i když my sami ji nevidíme. Jediná možnost je se jí plně poddat a tedy poddat se i onomu bezpodmínečnému a přirozenému čistému Bytí.
Není dokonalost ve slovech popsání, co je a co není opravdovost, ta dokonalost opravdovosti je uschována v té schopnosti se poddat. Úplně. Bez sebemenšího strachu o nějaké zachování své osobní tváře a také bez cenzury co tomu řeknou ostatní a shoduje-li se to s Mistry...
;-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat