Vládne lidem svoboda nebo peníze? (Převzato)

Jste ochotni uvažovat o tom, co je napsáno níže?

Jaké jsou lidské vlády? Co je motivuje? Jsou to finanční a mocenské (=finanční) zájmy nebo touha poskytnout lidem svobodu od útlaku v nejrůznějších formách? Co je politika, co je "stabilní situace" – kýžený stav všech států světa? Je to dobrý stav? Jací asi jsou lidé, kteří mají na politiku, vlády, rozhodování vliv? Jaké mají motivy? Hýbou vládní představitelé a ti kteří je ovivňují světem dobrým směrem nebo pohyb dobrým směrem brzdí? Jsme dojeni jako dojné krávy, či jsme ve svých svobodných zemích činěni šťastnými ne na úkor přírody? Existuje správná cesta? Jdou touto cestou lidé? Jdou touto cestou v demokracii? Či zpoloviny (z té teoretické) ano a z poloviny (z té praktické) ne? Budeme se jednou stydět před Bohem za to, jak jsme zde žili? Líbí se vám to jak žijeme? Źe vaše děti budou jednou součástí toho samého koloběhu?

Vše, co zde vidím, je zde pro mne, ukazuje mi to mou vlastní identitu, ukazuje mi to má vlastní zkreslení i mé vlastní pochopení, ukazuje mi to mé vlastní "já" v souvztažnosti k tomu, že mi tak zároveň vykresluje můj návyk vydělovat své vlastní já z celku - "já" a "ti ostatní".

Ostatní jsou ale pouze fikcí mé mysli, ve všem - zapomenu-li na chvíli na zažraný zvyk vydělovat se - mohu nalézt sám sebe, je to projev mé skutečné podstaty.
Za vším, co nazýváme utrpení, vnímám pouze jedinou skutečnost, kterou zkresluje něco, co nazývám touha po individualitě. Tato touha má mnoho barev, jednou z nich je i to, co jsme zvyklí nazývat "můj" život. Ta touha je ale ve svém projevu brutální a agresivní, bez ohledů a bez hranic. Její pravé zpodobnění je indická bohyně Šakti, která, když má podmínky, mění svou podobu do vládcovské bohyně celého projeveného vesmíru.
Upřednostnění touhy po individualitě (ztotožněním se s individuální formou) otevírá bránu i jejím projevům.
Není zde nikdo "nadřízený", kdo by to mohl zastavit.
Není zde ani nikdo takový, kdo by mohl autorizovaně říci, že celé je to špatně.
Je to prostě tak, jak to je - a pokud se mi to nelíbí, musím hrábnout dovnitř, do sebe a začít rušit má vlastní ztotožnění se s individualitou. Jen tak mohu omezit pánovitost mé touhy nade mnou, nad mou myslí, a tak i nad "mým" světem. Dokážu-li zkrotit projevy své vlastní touhy po individualitě sám ve svém světě, projeví se to i ve světě, který vidím ("okolo sebe").
Život se tak sám od sebe stane volně plynoucím a harmonickým.
Svým způsobem je podobný pohled vykreslen v mnoha příbězích. Zrovna mne napadlo filmové zpracování Kunderovy "Nesnesitelné lehkosti bytí..."...