Pokud ho to uspokojuje, tak ano. Jenže nadpis zní Gurupomožaleaťtonebolí, což svědčí spíše o tom, že se z nějakého záhadného důvodu to uspokojení buď někam vytratilo, anebo vůbec nedostavilo...
Ten nadpis zní téměř jako zaříkadlo samo. Opět jsme u anticipovaného strachu ze změny. Jestliže má jít o kardinální posun postoje ve vnímání, a nikoli o další alternativní vyhlídky, proč potom ty obavy? Inteligentní hledající přeci nebude donekonečna plýtvat energií, když si uvědomí, že tím balvanem v cestě je on sám.
To máš jistě pravdu, jenže zároveň s uvědoměním si podstaty problému jde ruku v ruce i poznání, že ten strach nevychází z té změny jako takové, ale z její podstaty - z podstaty toho, že ta změna vede na nutnost připustit si, že má vlastní individuální existence musí být položena na oltář této změny ještě před tím, než tato změna vůbec může nastat. Takže při prohlédnutí podstaty "anticipovaného strachu ze změny" je nalezen "strach z neexistence", který se za "anticipovaným strachem ze změny" skrývá...
jejda, to jsou mi metavyhlídky. Takže celé je to spíše o opuštění sebe sama nikoli "fyzicky" (což ani nelze) ale spíše "svých pocitů svázanosti" s urč. jednotnou předtavou sebe sama.
To omezení klamem těla se rádo řetězí i na asociace že po jeho opuštění zde bude nějaká jeho nehmotná reprezentace nesmrtelné jednotky.
5 komentářů:
Hledající je proto aby přece hledal, no ne?
Pokud ho to uspokojuje, tak ano. Jenže nadpis zní Gurupomožaleaťtonebolí, což svědčí spíše o tom, že se z nějakého záhadného důvodu to uspokojení buď někam vytratilo, anebo vůbec nedostavilo...
Ten nadpis zní téměř jako zaříkadlo samo. Opět jsme u anticipovaného strachu ze změny. Jestliže má jít o kardinální posun postoje ve vnímání, a nikoli o další alternativní vyhlídky, proč potom ty obavy? Inteligentní hledající přeci nebude donekonečna plýtvat energií, když si uvědomí, že tím balvanem v cestě je on sám.
To máš jistě pravdu, jenže zároveň s uvědoměním si podstaty problému jde ruku v ruce i poznání, že ten strach nevychází z té změny jako takové, ale z její podstaty - z podstaty toho, že ta změna vede na nutnost připustit si, že má vlastní individuální existence musí být položena na oltář této změny ještě před tím, než tato změna vůbec může nastat.
Takže při prohlédnutí podstaty "anticipovaného strachu ze změny" je nalezen "strach z neexistence", který se za "anticipovaným strachem ze změny" skrývá...
jejda, to jsou mi metavyhlídky. Takže celé je to spíše o opuštění sebe sama nikoli "fyzicky" (což ani nelze) ale spíše "svých pocitů svázanosti" s urč. jednotnou předtavou sebe sama.
To omezení klamem těla se rádo řetězí i na asociace že po jeho opuštění zde bude nějaká jeho nehmotná reprezentace nesmrtelné jednotky.
Až tak je to prorostlé.
Okomentovat