Úvaha o skořápce a o dospívání

(...)

Tak to chodi, nikdo neni dokonaly, a mnozí si na dokonale tak trochu hrají. I ja jsem si pripadala vedle jednoho z nich, pouze jako zcela neschopne stvoreni, coz mozna i jsem, ale nechtelo se mi verit, ze by vsechno bylo přesně tak, jak to on popisoval.

(...)

Je mnoho těch, kdož podle všeho uvnitř velmi trpí, jak nepochopením, tak i neohodnocením od ostatních, také i vlastní neobjektivitou a tendencí sebeprosadit se. Protože jsou většinou naneštěstí obdařeni inteligentní myslí, která svou analytickou schopností rozhodně překračuje průměr, a protože odmítají jakoukoli zpětnou vazbu na sama sebe, vypadá to často tak, jak to vypadá.

To, co píší, jsou vlastně jen jejich představy, vznikající z náhodných interpretací zkušeností Mistrů, které lze najít zapsané v mnoha knihách. Nemohou však být reálně prožívané, protože jsou navzájem nekonzistentní - o jedné a stejné věci píší s jinými emocionálními náboji - což vede jedině na úvahu, že si je fabulují, a ty emotivní náboje tak vznikají pouze na podkladě nerealizovaných představ a proto jsou i náladově zabarvené a v důsledku jsou i dost vzájemné nekonzistentní, odporují jedna druhé.

Celý problém je asi v tom, že většina – i přes vlastní proklamace o opaku - rezignovala také i na přímou zkušenost Boha a jeho působení. Většinou totiž ono uzavření se vznikne z náhodného a velmi intenzivního prožitku, většinou chápaného jako prožitek přítomnosti Boží, který se ale nepodařilo "udržet" a jeho živost pomalu vybledává a místo oné přímé zkušenosti živosti přítomnosti Boží je do prožitku vkládána její interpretace tak, aby vyzněla ona mystická hlubina tohoto doteku Skutečnosti. Často jsou tyto interpretace podporovány převzatými prožitky jiných lidí, ve kterých tento interpretátor intuitivně vyciťuje shodu s vlastním prožitkem.

To je i pravděpodobný důvod toho, že mnoho takových si vytváří neproniknutelnou mlhu okolo svých osobních zkušeností.

U takových lidí to je asi tak, jakoby jejich vlastní ambice vytvořily skořápku okolo nich samých. Ta skořápka má ale jednu vynikající vlastnost - je už konkrétní a tedy ji lze i "odložit". A to je na ní to pozitivní, podle všeho se tento stav odložení blíží, když každý projev takového jedince začne hýřit abstrakcemi jako Láska, Absolutno, blaženost, a dokonce jsou i vydávány návody… Všechen tento vnitřní přetlak ale vede blíž a blíž k jedinému - k tomu opuštění skořápky.

Možná je to nejen stav, ale možná je to i obecnější rovina. Přikláním se k té druhé variantě - lidí, kteří se v životě dokázali zakuklit je opravdu mnoho A v současnosti těch hýřících nebývale přibývá.

To zakuklení do skořápky má ale trojí formu - buď je ta skořápka hodně slabá a jedince nechrání, a on tedy ani nedospěje ve svéprávnou a uvědomělou bytost. Anebo je zase moc silná a on se sice promění, ale již nedokáže tu skořápku rozbít, a zemře v ní na nedostatek přístupu k pravé zkušenosti Skutečnosti. Třetí forma je taková, že ta skořápka je správně silná – jen tato forma má v sobě potenciál opravdové realizace pravé podstaty ve Skutečnosti.

Ti, kdo skořápku dokázali opustit, dokáží také její "sílu" docela přesně odhadnout i u "ještě zaskořápkovaných" lidí. A někdy také cítí povinnost do toho jejich zaskořápkování "vstupovat" - někdy jako ti, kteří skořápku posilují, chrání jejího obyvatele a podporují jeho proměnu, jindy zase jako ti, kdož tu skořápku narušují, aby moc nezbytněla, a tak i udrželi možnost - onomu obyvateli skořápky - v pravý čas toto své "ochranné vězení" opustit...