Ano, asi to znělo triviálně, ale pro mnohé to až tak jasné neni.
Tak jak jsi to popsal, mi to naskakuje jako že utváření individuality je závislé na vývojové potřebě lásky (pozornosti) od druhých, což je jedna z podmínek získání důvěry / nedůvěry ve svět u dětí.
Ano a ne. Ta individualita sama vede k "vlastnímu" zrození ve fyzické formě - t.j. "instanci" své určité formy, a pouze její "instance" ve fyzické úrovní je spojena s "vývojovou potřebou lásky od druhých" (pozitivní zpětné vazby - jak by se polaritní láska dala analyticky popsat, unitární láska se naopak dá popsat jako pozitivní sebereflexe).
Individualita při vstupu do fyzické úrovně má několik hlavních "záměrů". Proto si musí vybrat "správnou" situaci (čas a souvislosti), "správné" místo (rodiče, případné sourozence, a jejich prostředí), "správnou" časovou rovinu (směr rozvíjení "osobnosti" individuality v čase - my tomu říkáme "známá a předpověditelná budoucnost"). Není v dnešní době nic neobvyklého ani to, že budoucí "dítě" své rodiče musí často "zmanipulovat" i ke svému vlastnímu "početí" (ani v minulosti to nebylo tak neobvyklé, jenže ideologie křesťanství zakazovala takové úvahy, takže bylo tyto souvislosti vidět nazýváno "herezí").
Při pozorném sledování lze dokonce vysledovat koincidentní jevy v průběhu "dětství" individuality - změny vztahů s okolím i v okolí samém. Protože individualita "potřebuje" při svém "rozvoji" získat určité "výchozí" zkušenosti, je nalezení "vhodného" prostředí mnohdy klíčovou záležitostí. Složitost dnešních vztahů není tedy jen věcí "dospělých", ale je stejně (a mnohdy i více) záležitostí "dětí". Možná zpětná reflexe těchto souvislostí vede určitou skupinu k popisu reality jako období "přechodu", příchod "nového věku" a "období předělu". Pravdou je, že dnešní generace "dětí" je postavena na radikálně odlišném základě vnitřní existence, která nutně vyvolává prudkou změnu "našeho" prostředí, což nelze uspokojivě nijak historicky či "logicky" vysvětlit. Prostě tato "nová generace" si vytváří "své" prostředí pro realizaci svých životů...
Individualita při vstupu do fyzické úrovně má několik hlavních "záměrů". Proto si musí vybrat "správnou" situaci (čas a souvislosti), "správné" místo (rodiče, případné sourozence, a jejich prostředí), "správnou" časovou rovinu (směr rozvíjení "osobnosti" individuality v čase - my tomu říkáme "známá a předpověditelná budoucnost"). Není v dnešní době nic neobvyklého ani to, že budoucí "dítě" své rodiče musí často "zmanipulovat" i ke svému vlastnímu "početí" (ani v minulosti to nebylo tak neobvyklé, jenže ideologie křesťanství zakazovala takové úvahy, takže bylo tyto souvislosti vidět nazýváno "herezí").
Při pozorném sledování lze dokonce vysledovat koincidentní jevy v průběhu "dětství" individuality - změny vztahů s okolím i v okolí samém. Protože individualita "potřebuje" při svém "rozvoji" získat určité "výchozí" zkušenosti, je nalezení "vhodného" prostředí mnohdy klíčovou záležitostí. Složitost dnešních vztahů není tedy jen věcí "dospělých", ale je stejně (a mnohdy i více) záležitostí "dětí". Možná zpětná reflexe těchto souvislostí vede určitou skupinu k popisu reality jako období "přechodu", příchod "nového věku" a "období předělu". Pravdou je, že dnešní generace "dětí" je postavena na radikálně odlišném základě vnitřní existence, která nutně vyvolává prudkou změnu "našeho" prostředí, což nelze uspokojivě nijak historicky či "logicky" vysvětlit. Prostě tato "nová generace" si vytváří "své" prostředí pro realizaci svých životů...
Nejlepší na tom celém je, že celá tato "agenda" je postavena na tom, že si dospělí myslí, že to prostředí "ovládají" (aka "mění") oni sami svou vlastní mocí...
Žádné komentáře:
Okomentovat