Podléháme sugesci o připoutanosti a zkreslování - a to natolik, že když už se stane, že se jí sami zdánlivě zbavíme, podléháme sugesci o připoutanosti a zkreslování u ostatních. Úkolem je zbavit se této sugesce. Kdekoli se tato sugesce objeví, je možné ji zrušit. A protože Mistři jsou si vědomi této sugesce, kdekoli ji zaznamenají, také ji ruší - vědí, že je to jen vlastní sugesce. Ti tví "půlmistři" nebo jak jim říkáš, této sugesci stále ještě podléhají - stále ještě vidí připoutanost a zkreslení. Žák se považuje za nesvobodného, půlmistr považuje za nesvobodné ostatní a jen Mistr vidí svobodu všude, kam pohlédne. Skutečností je pouze svoboda, každé slovo je dharma.
Technicky máš úplnou pravdu, je to tak, že zde není nic, na co by se dalo jakkoli dalo poukázat, jako na "odlišné".
Ve skutečnosti se ale příšerně mateš sama tím, že "Mistr vidí všude jen svobodu". Ne, není to tak, to je jen pouhá teorie. Mistr vidí nepřipoutanost k jevům a dějům, vidí vizi univerzální mysli a vidí své ztotožňování se s předměty a ději v této vizi. Pokud toto ztotožnění přesáhne určitou intenzitu, nastává jakoby "samooživení" daného imaginárního předmětu, vznikne konkrétní vazba, jejímž důsledkem je vznik sebeidentifikace a tedy i vznik omezeného pohledu (jakoby vycházejícího z tohoto předmětu) a vznik omezení individuálním vymezením se v takto vzniklém čase a prostoru.
Ve skutečnosti se ale příšerně mateš sama tím, že "Mistr vidí všude jen svobodu". Ne, není to tak, to je jen pouhá teorie. Mistr vidí nepřipoutanost k jevům a dějům, vidí vizi univerzální mysli a vidí své ztotožňování se s předměty a ději v této vizi. Pokud toto ztotožnění přesáhne určitou intenzitu, nastává jakoby "samooživení" daného imaginárního předmětu, vznikne konkrétní vazba, jejímž důsledkem je vznik sebeidentifikace a tedy i vznik omezeného pohledu (jakoby vycházejícího z tohoto předmětu) a vznik omezení individuálním vymezením se v takto vzniklém čase a prostoru.
Svoboda je z tohoto úhlu pohledu (tebou nastíněného pohledu skutečného Mistra) pouze formální pojmenování doplňku k onomu vymezení se pomocí sebeidentifikace s nějakým imaginárním předmětem. Zmizí-li ztotožnění se, zmizí i pojem "svoboda". To, co je pro Mistra neskutečné, se ale může zdát velmi skutečné pro jeho posluchače. Vzniká tím ale nevhodné předejmutí "já chci být svobodný" ve smyslu "vysvobození" mé individuality (vyjmutí subjektu, zbožštění individuální entity) z onoho jha celku, jednoty. Vede na myšlenku já se mohu osvobodit a tak se postavit nade všechny zákony, nade vše. A tento závěr je nesprávný. Jediné co "mohu" opravdu, je se neztotožňovat, zrušit ono omezení pohledu "zevnitř předmětu", zrušit ono dobrovolně přijaté omezení sama sebe ztotožněním se s identifikovatelnou entitou, oživením imaginárního předmětu univerzální mysli.
Žádné komentáře:
Okomentovat