Metodika - přípravka 3
Je zde něco, co činí pro mnoho lidí zcela nemožným (a tedy i nezrealizovatelným) cokoli, co je spojeno s poznáváním pravé skutečnosti o jejich vlastním bytí. Z větší části je to dáno jejich souhlasem s tím, že jejich vnitřní svět ("svět" vnímaný jako "tak by to mělo být") není v plné korelaci se světem vnímaným "vně". Nebudeme se v této chvíli (zatím...) zajímat o příčiny a ani o důsledky takového souhlasu, spíše nás bude zajímat praktická stránka, a to ještě jen z hlediska dopadu na schopnosti poznávání sama sebe, svého bytí a poznávání skutečnosti, jaká opravdu je.
Ve své podstatě jde zase jen o jistý filtr generovaný myslí, a tedy lze k tomu i takto přistupovat.
Jedním z hlavních projevů je fakt určité nespokojenosti (někdy až jejich velmi napjatého odmítání) s ději, které okolo mne (jako jedince/oddělené entity ve světě a společnosti) probíhají, neochoty (až neschopnosti) přijmout takové děje jako faktickou realitu, snaha po objevování nějakých "skrytých" významů probíhajících (ale i proběhnuvších) dějů a snaha nalézt "vhodný nástroj", kterým by šlo takové děje "pozměnit" a případně i ovládnout a "zvrátit".
U těchto "snah" ale většinou i končí možnosti a schopnosti jedince, takže své úsilí upře na něco "za scénou", o čemž sám sebe přesvědčuje, že je tou správnou metodou, jak se "posunout" k získání schopnosti do dějů zasahovat.
Naštěstí jde většinou jen o velmi krátkodobé aktivity, které nepřinesou žádné podstatné plody. Píši "naštestí", protože existují také případy, které mohou být vnímány jako "úspěšné", avšak svými důsledky vedou zcela mimo onu "zónu klidu a míru", která je tou základní a vlastně i prvotní touhou každého jedince, a tak jejich plody nejsou klidem a mírem, ale spíše jen skutečnost jakéhosi vykořenění a neschopnosti "se dotknout" anebo "být dotknut".
Je zde však také určitá možnost jak "využít" všech těchto prvků tak, aby se "propojily" a navzájem tak i vytvořily nejen "platformu" (myšleno jako "pevný základ") pro přijetí skutečnosti "vnějšího světa", ale zároveň také poskytly i "nástroje" a "metody" k cílené "proměně" této skutečnosti, a tím také i prostředky k onomu "posunu" sebe sama.
Po [relativně] dlouhém zkoušení se mi jeví jako nejvíce vhodná metoda nepřímá, ale vedená tak, aby se postupem kroků stala metodou přímou, zacílenou na vlastní bytí jako celek.
Bohužel se mi nepodařilo nalézt metodu "univerzální", tzn. všeobecnou, použitelnou pro každého jednoho.
Protože se mi ale podařilo proniknout k poznání principu "použitenosti", bude-li zájem, je možné zkusit popsat i metody jiné. V této chvíli však budu pozornost soustředit jen na tu vybranou.
Přípravka 3 - praxe
Základním kamenem, kterým se jedinec vyrovnává s interakcí "vnějšku" a "vnitřku" je "jazyk", přesněji: slova a jejich významy. Ani si často neuvědomujeme, jak velký význam má "správné" uchopení (a pochopení) toho či onoho slova a jeho významu. A často jsme svědky nedorozumění a nespokojenosti právě pro onu neschopnost "poznat" ten či onen význam daného a použitého slova.
A nejde jen o slova, jde vlastně o celý komplex prvků, které se na to určité slovo a jeho použití vážou.
Pokud lze vycítit, že slova, jejich významy (a také i komplex jejich používání) má silný dopad na ten "vnější" svět, lze si prostě a jednoduše odvodit, že ten dopad na "vnitřní" svět je ještě umocněn. Už jen tento fakt by měl stačit k pochopení důležitosti poznání "využívání a využití prostředků jazyka", je zde ale ještě jeden, mnohem závažnější důvod.
Většina lidí je naučena používat "jazyk" jako základní prostředek komunikace "vnějšku" a "vnitřku", tedy například ke sdílení vlastních prožitků anebo k navázání spolupráce či získání pomoci okolí. Na druhou stranu si ale jen malé procento lidí uvědomuje, že stejný jazyk používá také k popisu vlastního prožívání a k uvědomění si prožitku jako takového. Často je forma a intenzita prožívání přímo úměrná schopnosti popsat prožitek (a jeho prožívání), často se mnoha lidem nedostává dostatečně intenzivního popisu a tedy (ve svém vlastním důsledku) i často mnoho lidí trpí jakousi neschopností zachytit tu esenci prožitku a připadají si, jako by jim ty prožitky protékaly jako písek mezi prsty. Jejich existence jim pak připadá pustá a bez té "patřičné" hloubky.
Stejně tak i cesta k využití mysli a jejích schopností (a to nejen s cílem nalézt "sama sebe" a "své místo ve světě") je svázána se schopností mysli využívat popisnou složku jazyka a schopností vědomí uvědomovat si skutečnou hloubku prožitku, a to i na podkladě interpretace takového prožitku těmi správnými "slovy".
A jako bonus ke správné motivaci se svými jazykovými prostředky "něco udělat" je zde i ten fakt, že při správném použití slov, jazyka a jeho prostředků jako celku, je velmi jednoduché zachytit (a identifikovat) emoce, je velmi prosté tyto emoce pomocí jazyka "zvládat" a dokonce je pomocí jazyka lehké i emoce řízeně využívat a tak se s úsměvem vymanit z jejich područí ;-)
K tomu všemu v přípravce jen stačí si uvědomit, že jazyk, slova a jejich využití je velmi důležité a je potřeba na ně nejen dávat pozor, ale je potřeba je i cíleně používat a rozvíjet.
