Metodika - přípravka 3
Je zde něco, co činí pro mnoho lidí zcela nemožným (a tedy i nezrealizovatelným) cokoli, co je spojeno s poznáváním pravé skutečnosti o jejich vlastním bytí. Z větší části je to dáno jejich souhlasem s tím, že jejich vnitřní svět ("svět" vnímaný jako "tak by to mělo být") není v plné korelaci se světem vnímaným "vně". Nebudeme se v této chvíli (zatím...) zajímat o příčiny a ani o důsledky takového souhlasu, spíše nás bude zajímat praktická stránka, a to ještě jen z hlediska dopadu na schopnosti poznávání sama sebe, svého bytí a poznávání skutečnosti, jaká opravdu je.
Ve své podstatě jde zase jen o jistý filtr generovaný myslí, a tedy lze k tomu i takto přistupovat.
Jedním z hlavních projevů je fakt určité nespokojenosti (někdy až jejich velmi napjatého odmítání) s ději, které okolo mne (jako jedince/oddělené entity ve světě a společnosti) probíhají, neochoty (až neschopnosti) přijmout takové děje jako faktickou realitu, snaha po objevování nějakých "skrytých" významů probíhajících (ale i proběhnuvších) dějů a snaha nalézt "vhodný nástroj", kterým by šlo takové děje "pozměnit" a případně i ovládnout a "zvrátit".
U těchto "snah" ale většinou i končí možnosti a schopnosti jedince, takže své úsilí upře na něco "za scénou", o čemž sám sebe přesvědčuje, že je tou správnou metodou, jak se "posunout" k získání schopnosti do dějů zasahovat.
Naštěstí jde většinou jen o velmi krátkodobé aktivity, které nepřinesou žádné podstatné plody. Píši "naštestí", protože existují také případy, které mohou být vnímány jako "úspěšné", avšak svými důsledky vedou zcela mimo onu "zónu klidu a míru", která je tou základní a vlastně i prvotní touhou každého jedince, a tak jejich plody nejsou klidem a mírem, ale spíše jen skutečnost jakéhosi vykořenění a neschopnosti "se dotknout" anebo "být dotknut".
Je zde však také určitá možnost jak "využít" všech těchto prvků tak, aby se "propojily" a navzájem tak i vytvořily nejen "platformu" (myšleno jako "pevný základ") pro přijetí skutečnosti "vnějšího světa", ale zároveň také poskytly i "nástroje" a "metody" k cílené "proměně" této skutečnosti, a tím také i prostředky k onomu "posunu" sebe sama.
Po [relativně] dlouhém zkoušení se mi jeví jako nejvíce vhodná metoda nepřímá, ale vedená tak, aby se postupem kroků stala metodou přímou, zacílenou na vlastní bytí jako celek.
Bohužel se mi nepodařilo nalézt metodu "univerzální", tzn. všeobecnou, použitelnou pro každého jednoho.
Protože se mi ale podařilo proniknout k poznání principu "použitenosti", bude-li zájem, je možné zkusit popsat i metody jiné. V této chvíli však budu pozornost soustředit jen na tu vybranou.
Přípravka 3 - praxe
Základním kamenem, kterým se jedinec vyrovnává s interakcí "vnějšku" a "vnitřku" je "jazyk", přesněji: slova a jejich významy. Ani si často neuvědomujeme, jak velký význam má "správné" uchopení (a pochopení) toho či onoho slova a jeho významu. A často jsme svědky nedorozumění a nespokojenosti právě pro onu neschopnost "poznat" ten či onen význam daného a použitého slova.
A nejde jen o slova, jde vlastně o celý komplex prvků, které se na to určité slovo a jeho použití vážou.
Pokud lze vycítit, že slova, jejich významy (a také i komplex jejich používání) má silný dopad na ten "vnější" svět, lze si prostě a jednoduše odvodit, že ten dopad na "vnitřní" svět je ještě umocněn. Už jen tento fakt by měl stačit k pochopení důležitosti poznání "využívání a využití prostředků jazyka", je zde ale ještě jeden, mnohem závažnější důvod.
Většina lidí je naučena používat "jazyk" jako základní prostředek komunikace "vnějšku" a "vnitřku", tedy například ke sdílení vlastních prožitků anebo k navázání spolupráce či získání pomoci okolí. Na druhou stranu si ale jen malé procento lidí uvědomuje, že stejný jazyk používá také k popisu vlastního prožívání a k uvědomění si prožitku jako takového. Často je forma a intenzita prožívání přímo úměrná schopnosti popsat prožitek (a jeho prožívání), často se mnoha lidem nedostává dostatečně intenzivního popisu a tedy (ve svém vlastním důsledku) i často mnoho lidí trpí jakousi neschopností zachytit tu esenci prožitku a připadají si, jako by jim ty prožitky protékaly jako písek mezi prsty. Jejich existence jim pak připadá pustá a bez té "patřičné" hloubky.
Stejně tak i cesta k využití mysli a jejích schopností (a to nejen s cílem nalézt "sama sebe" a "své místo ve světě") je svázána se schopností mysli využívat popisnou složku jazyka a schopností vědomí uvědomovat si skutečnou hloubku prožitku, a to i na podkladě interpretace takového prožitku těmi správnými "slovy".
A jako bonus ke správné motivaci se svými jazykovými prostředky "něco udělat" je zde i ten fakt, že při správném použití slov, jazyka a jeho prostředků jako celku, je velmi jednoduché zachytit (a identifikovat) emoce, je velmi prosté tyto emoce pomocí jazyka "zvládat" a dokonce je pomocí jazyka lehké i emoce řízeně využívat a tak se s úsměvem vymanit z jejich područí ;-)
K tomu všemu v přípravce jen stačí si uvědomit, že jazyk, slova a jejich využití je velmi důležité a je potřeba na ně nejen dávat pozor, ale je potřeba je i cíleně používat a rozvíjet.
8 komentářů:
Popisná funkce slova je už jistou degradací slova. Popisuje svět ve vztahu já-ono, svět abstrakce, konceptů, na kterých se shodujeme nebo neshodujeme.
Prvotní funkce slova je symbol - tedy označení - ukázání toho, co je "za tím" a to označení je často zvukově v rezonanci s tím, co je "za tím" - odtud i funkce mantry.
Slovo může být klíčem ke skutečnosti("Velikým Symbolem") i stavebním kamenem iluze, kde emoce je maltou.
"Jedním z hlavních projevů je fakt určité nespokojenosti.."
Když se razí tunel, razí se obvykle zároveň ze dvou stran.
Na jedné straně mluvíš o cíli jako o klidu, na druhé straně o spokojenosti, mezi tímhle leží hromada myšlenek, které vytvářejí nespokojenost a neklid.
Nedařilo by se uvědomění klidu probudit uvědoměním spokojenosti?
Nedala by se nespokojenost probudit puštěním všeho, co ji vytváří a probouzí ?
Co ji vytváří ?
Myšlenky, které klasifikují něco jako staticky neuspokojivé.
Například uvědomění hladu vytváří pocit nespokojenosti, pokud hlad bereme jako statickou záležitost, je tady nespokojenost. Pokud se objeví uvědomění, hlad je impulsem k zajišťování potravy, nespokojenost zmizí.
Uvědomění pravdy - skutečnosti, nespokojenost rozpouští, tím nastává klid.
"K tomu všemu v přípravce jen stačí si uvědomit, že jazyk, slova a jejich využití je velmi důležité a je potřeba na ně nejen dávat pozor, ale je potřeba je i cíleně používat a rozvíjet."
Tedy naučit se používat afirmace ?
Afirmace není postavena na slovech samých, ani na jejích případných významech. Naopak je postavena na schopnosti vyvolat určitou a konkrétní formu energizace vědomí, ať už na podkladě emoce svázané s předmětem afirmace, anebo s představou, která je afirmací vyvolávána.
Svým způsobem by se afirmace dala použít k uvolnění blokací mysli, ale šlo by to jen za předpokladu použití negace - a stejných výsledků se dá dosáhnout mnohem jednoduššími a cílenějšími metodami, i bez použití negací.
Afirmace totiž vytváří v mysli spojení slov s energií emocí a toto spojení následně funguje jako sugesce - a tedy (alespo%n z mého pohledu) i filtr skutečnosti.
Pro práci s myslí je potřeba mysl a její funkci znát a respektovat, proto je potřeba tomu podřídit i používání jazyka (jako hlavního média pro zpracovávání myšlenek myslí), pozitivní afirmace do mysli vnáší nové vazby a ty mají mnohdy i své vedlejší efekty, které tu znalost anebo respekt ovlivňují.
Trošku jinak by to mohlo být s tím "naučit se používat", to "používat" je postaveno na stejném principu jako to, co se snažím popsat jako "práce s" - liší se však cíl. U mne je to poznání podstaty mysli, její funkce, a tím i její uvolnění - používání afirmací vede ke svázání potenciálu mysli do předem stanovených rovin. Vzhledem k tomu, že v obou případech jde o stejný princip, mnoho věcí může vypadat podobně - jde jen o to, zda to tak jen vypadá, anebo opravdu jde o shodu.
Píšu o nespokojenosti, ne o spokojenosti. Je v tom možná nepatrný rozdíl, ale je pro pochopení velmi podstatný.
Klid vzniklý z pocitu spokojenosti je velmi dočasný, se vším, co taková dočasnost obnáší. (A to i tehdy, pokud spokojenost vznikla odstraněním nepokojenosti.)
Jádro myšlenky ale nebylo ve spokojenosti anebo v nespokojenosti. Nespokojenost zde byla použita jako indikátor něčeho neharmonického, nic víc dalšího v tom nebylo.
Miroslave, pokud bereš slova jako pouhý prostředek k dorozumění se mezi individualitami, tak jsi se trefil do černého.
Moje myšlenka ale byla odjinud - slova jako předměty mysli. A zde jsi se svým pohledem úplně mimo.
"Klid vzniklý z pocitu spokojenosti je velmi dočasný,..."
A co spokojenost z klidu mysli?
Není pokoj v srdci tou s-pokojeností, kterou člověk hledá ?
Spokojenost s "klidem mysli" je zase prožitek někoho konkrétního, který spokojenost vnímá jako diferenciaci sama sebe a svého konkrétního stavu.
Vynecháním všech prvků s vedlěšími efekty lze najít jiné pojmenování - trvalé vyrovnání se se skutečností jaká je.
Ale to už je trošku jiná třída zkušenostui, než zkušenost uspokojení mysli.
Okomentovat