"...je to na hovno..."

Jaký je tedy cíl duchovní cesty?
............................................

VIDET ZE VSECHNO JE UPLNE NA   H O V N O,
A PEKNE A RADOSTNE SI TO UZIT,,,





Ahoj... ;-)

"je to na hovno" - takové hodnocení můžeš mít pouze v případě, že ve své mysli nosíš nějakou představu, JAK BY TO MĚLO BÝT, ke které nějak - a dost možná i neuvědomělě - připoutáváš svou vlastní identitu. Tím připoutáváním vzniká i vnitřní preference toho "jak by to mělo být" před tím, jak to je. A tím se celá mašinérie rozjíždí.

Je otázkou, zda to vůbec chceš zastavit, anebo to, že ta mašinérie běží, ti vlastně vyhovuje více. Mnoho lidí má v mysli hluboce zakódovány vnitřní postoje, které se tlačí do svého projevu ve světě, takže jejich vnější postoje vlastně jsou jen důsledky něčeho, co ani nechtějí vědět. Například postoj "je to na hovno" může být postojem člověka, který si v sobě živí představu "já raději nic neříkám, ale na moje slova dojde". Po jednoduché transpozici formy do příčin existence takové formy nám vychází, že nositel takového postoje má umně skrývanou potřebu uznání a potvrzení své individuální existence transformovanou do formy "teprve až bude opravdu zle, budu vám dobrý..."

Je s podivem, že zcela automaticky je většina těchto vnitřních postojů negativistická. Je to dáno mnoha skutečnostmi, hlavní ale je to, že naše mysl je determinována představou nutnosti podávat jakýsi "výkon". Ať už ve formě finančního profitu na straně jedné, tak i schopností oslovovat davy na straně druhé. Výkonnost je stanovena ryze materialisticky a vytváří pocity nedostatečnosti, které mysl bere jako automaticky "správné" (protože odpovídají její "nesvobodě" prosazovat své představy k realizaci ve světě). Tento pocit nedostatečnosti vede mysl k nutnosti "něco dělat", a tak to zkouší v projeveném světě (kde se to může podařit jen opravdu minimálnímu počtu a to ještě výměnou za vlastní pravdivost a opravdovost) a neúspěch zákonitě vede na preferenci jakýchsi "podvodů" ve formě využití "magie", "duchovna", nižších davových reakcí a tak podobně. Vše ale v sobě nese tu hlavní linku potřeby "oslovit davy" a stát se "výjimečnou entitou". Vše je to svázáno s určitou identifikací formy - například jménem a příjmením. Lidé svázaní s potřebou sebeprosazení se všude podepisují, musí být prostě "vidět". Problém ale není ta jejich "viditelnost", jako to, že se snaží nastavovat jen určitou formu tváře, která jim představuje jejich vysněný cíl, a mnoho svých tváří autocenzurují a skrývají. Vytvářejí okolo sebe atmosféru lži, která činí jejich "ukázkovou tvář" intuitivně nepravdivou a je jen věcí času, kdy se jejich skrývané tváře dostanou také na povrch...

Jedna z forem obrany před důsledky takového "nechtěného odhalení" je právě ono "je to na hovno", protože lze říci také - jo, "prasklo to", "mé jméno bylo pošpiněno" a následné "je to na hovno", kterým se vlastně říká, ano, očekával jsem to a vlastně jsem vás na to i připravoval... To vás, to je to důležité, protože tím je psychologicky snížena hodnota onoho "prohřešku" a vlastně se jede "dál"...

Tento postoj "je to na hovno" je nějak vrozen všem lidem - ať se jedná o toho anebo onoho. Je to jako sněť, kterou přenáší naše postoje na naše děti a tím je i zaručeno to, že další generace už ničemu nevěří - ani nám!

Existuje opravdu jen jediná cesta, jak z tohoto kruhu ven. Odstranit tu prvotní příčinu tvorby onoho "samsarického" kruhu "sama sebe požírajícího se hada". A tedy odstranit to ulpění na představě, že to má NĚJAK konkrétně BÝT. Dát všem těm dějům a jevům plnou svobodu. A nakonec vlastně zjistíme, že my na nich nejsme nijak závislí, ale naopak, ony jsou závislé na nás, protože ke své projekci potřebují naši mysl...