sobota 1. prosince 2007

Dopis Jiřímu Krutinovi

Pane Krutino,


kdysi dávno to vypadalo, že máte i hluboké praktické zkušenosti vědomí Jednoty. Dnes jsem více a více Vámi samým přesvědčován, že to jsou jen odlesky toho, co čtete a jak se přečtené snažíte naroubovat na praktický život.


K tomuto závěru mne nevede tématická linka toho, co se snažíte popsat. Vedou mne k tomu vaše „automaticky používané“ výrazové prostředky, jejichž použití reflektuje skutečnou schopnost Vašeho vědomí si do hloubky přesně uvědomovat ty pravdy, které se snažíte prosazovat v hlavní linii Vašeho textu. Nejde o nějaké složitosti, jde o velmi jednoduché a prosté věci. Proto si dovoluji své poznámky i publikovat, protože je i psáno: "je mnoho povolaných, ale málo vyvolených" – a bylo by škoda, kdyby někdo vyvolený kvůli autoritativním nesprávným vyjádřením někoho jiného nepochopil, že není jen povolán, ale je i vyvolen...

Zatím, dle všeho co provádíte, Vás stále k té druhé skupině přičítám, a proto se i v tomto duchu touto cestou snažím upřesňovat Vaše myšlenky, kterými se vlastně „zahrabáváte“ v té skupině první.

S úctou

Nikdo







Pravé uctívání učení Ramany Mahárišiho

Jiří Krutina

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/prave-uctivani-uceni-ramany-maharisiho-

resp.

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-iv/prave-uctivani-uceni-ramany-maharisiho-



Pravými žáky i uctívateli Ramany Mahárišiho jsou ti, co uvádějí jeho učení v život, tj. denně každým okamžikem provádějí praxi zkoumání a poznání sebe sama, átmavičáru. Ti co vytrvají, přesně podle slov Bhagavána, dosáhnou poznávání sebe a stávají se mistry. Mistry ve smyslu Bhagavánova učení. Čím více je v nás odkryto vědomí Já jsem, čím méně jeho záři a působení jeho vůle bráníme, tím více je přítomen[A.D.1] mistr, inteligentní záře vědomí Já jsem, Bůh.


Žákem Ramany Mahárišiho tedy není nikdo, kdo jeho praxi, zkoumaní sebe, nevykonává. Jeho uctívatelem pak již není nikdo, kdo se pouze za něho prohlašuje, nebo se podepisuje „ctitel Mahárišiho" apod. Kdo jím předložené učení nepraktikuje, okamžik po okamžiku neprovádí, a proto jej nectí a neuctívá, nedosáhl cíle stezky [A.D.2] a jeho nauku ani správně nechápe. Teprve je-li naší živou přímou zkušeností vědomí Já, stáváme se tím, kdo je i schopen[A.D.3] správně nauku zkoumaní sebe pochopit a rozumět i správně výrokům, které praxi átmavičáry popisují. Pak nejen šíříme nauku átmavičáry odhaleným vyzařováním ticha vědomí[A.D.4] Já jsem, ale v písemné nebo mluvené podobě podáváme správné a nedogmatické návody[A.D.5] hledajícím, kteří chtějí kráčet stezkou poznání sebe, kterou nám znovu odhalil Ramana Maháriši svým životem a učením. Samozřejmě neplatí, že pouhé intelektuální pochopení a správný výklad praxe zkoumaní sebe je vždy známkou jejího plného uskutečnění.


Nevědomost jednak faktická, neuvědomování si svého pravého Já, vědomí Já jsem a logicky nesprávné a dogmatické pochopení výroků mistrů o této praxi vede k takovým projevům, jako například považování praxe odevzdanosti za hitlerismus[A.D.6] , nebo že zkoumání sebe není meditace[A.D.7] , a že tedy není nutné úsilí[A.D.8] , nebo že dokonce ego je také božské [A.D.9] a tedy je vše milost apod. Všechny tyto projevy nevědomosti, nepochopení a neúctu k učení Ramany Mahárišiho lze najít v písemných projevech „ctitele Mahárišiho", A. Popova , Miloše Tomáše a dalších. Stávají se tak nepřáteli učení Ramany Mahárišiho a přímé stezky, a to právě díky svým nepochopením a neuskutečněním jeho nauky. Tato nevědomost je jim skrytá, podvědomá, aby udržela ega jako nástroj pro působení této nevědomosti a máro tak měl možnost šířit svá zla pomocí řeči a knih[A.D.10] . Proto také musí hájit své stanovisko, že zlo neexistuje. Oni sami toto jistě tak necítí, naopak se cítí ohroženi, když jsou jejich nesprávné a nepochopené výroky o praxi přímé stezky věcně vyvraceny.


Bohužel nesprávného výkladu praxe zkoumaní sebe nebo nepříliš šťastného vyjádření o této praxi se dopouštějíi realizátoři[A.D.11]. To je fakt, který nic neubírá najejich realizaci, stavu vědomí Já. Současně je ale plně oprávněné na tyto nepřesnosti věcně poukazovat a správně je podávat hledajícím. Tato věcná a oprávněná kritika nebo spíše uvedení přesnějšího vysvětlení některých pedagogicky nevhodných výroků o nauce na pravou míruje přínosem pro všechny opravdové hledající, kteří pravdu hledají a nesnaží se pravdu vlastnit. To je to, co dělají skuteční duchovní učitelé, pomáhají a slouží hledajícím. Nejde o averzi k lidem, co nesprávně vykládají nauku a klamou tak sebe a jiné. Jejich osudy jsou pouze jejich. Jde o přirozenou snahu vyvažovat působení sil mára, která je povinností všech, co díky skutečné milosti Boha mu klečí s pokorou u nohou. Každý, kdo dosáhne této milosti, to pochopí v rámci svého duchovního vývoje. V tomto tvrzení nejsem sám, tvrdí to siddhové jako je Bhagavan Nitjánnda i starobylí siddhové tradice kašmírského šivaismu, snad nejlépe zdokumentované duchovní nauky.


To, co je naopak velice pokleslé, je snaha pouze hanobit duchovní snahu druhých, povyšovat se nad druhé a jednat účelově za jediným cílem, kterým je jejich poškození a pošpinění před veřejností. [A.D.12]


Cituji z knihy ConsciousnessBeing Itself, Arunachala Ramana, AHAM Publication, str. 33-34:


„Nedvojné vědomí nevztažené k objektivitě je naše pravá podstata. Zkoumaní nedvojného vědomí musí být trvalým procesem. Když setrváváme v tomto vědomí, kdy nevyvstává nic jako oddělené nebo rozdílné od tohoto vědomí, pak hovoříme o setrvávání ve svém vlastním bytí, jako toto bytí. To je pravé přebývání v naší pravé podstatě. Vím, že je obtížné se správně vyjádřit. Dokonce i v případě meditovat. Když říkáme „meditovat na…", implikuje to, že zde existuje dvojnost. „Já", které není „To" a medituje na to, co je „To". Přesto zde nejsou dva. Meditací tedy nelze dosáhnout vědomí Já. Tedy utište meditujícího/meditaci!


Pundža, přímý žák Šrí Ramany říká velmi nevhodně – „nemeditujte!" Všichni lidé nemohou tento výrok správně ze svého stavu a pohledu chápat. A to je nebezpečné. Někteří lidé si přečtou tento výrok Pundži, přestanou meditovat, opustí duchovní praxi a vrátí se zpět k obyčejnému životu. Vrátí se zpět ke své mysli a objektivitě, k vnímání osob, míst a věcí jako základu skutečnosti. Existuje mnoho meditujících, kteří tomuto nemohou porozumět, není to tak jednoduché. Podobné výroky jako „nemeditujte!" jako v případě Pundži, které jsouvytržené z kontextu, mohou být nebezpečné a záludností na stezce."


Konec citace.


Tedy nejen my, ale i jiní duchovní učitelé poukazují správně na taková, v nejlepším případě nepříliš vhodná, vyjádření o praxi přímé stezky. [A.D.13]


Ano, přebývání vnašem pravém Já není již meditace ve smyslu soustředěného úsilí meditujícího na jakýkoliv objekt. Zde mizí i ten, kdo medituje a zůstává jen vědomí Já, ale dosáhnout tohoto stavu je možné jen dlouhodobým a vytrvalým úsilím, tedy meditací.[A.D.14] A právě toto úsilí, tedy meditace, spočívá v trvalém obracení proudupozornosti vědomí k našemu pravému Já,vědomí ryzí existence Já jsem, ryzímu subjektu, pozorovateli v nás, za současného rozlišování se od všeho pozorovatelného. Tak je rozpouštěno ego a to, co zůstává je mistr, vědomí Já jsem. To se samozřejmě musí provádět se současnou očistou mysli od všech tendencí, které vedou k opakovanému vytváření ega. A tento proces musí trvat tak dlouho, dokud není rozpuštěna poslední vasána a nedosáhneme stavu spočívánív nedvojném bytí jako toto bytí. Být hoden této milosti je možné dosáhnout díky vytrvalosti, která je odrazem správného pochopení nauky a obrovské touhy po Bohu. A dosažení samo je pak výsledkem působení milosti. Nijak jinak.


Chyb z působení nevědomosti v případě nesprávného pochopení nauky a výroků mistrů, na kterou Arunachala Ramana poukazuje ve své knize, se dopouštějí hledající při nesprávném rozlišování a nenásledování Bhagavánova učení.To můžeme vidět sami v projevech na KV.


Dále v knize můžeme nalézt další nám známé téma, které souvisí s uchopením výroku „vše jevědomí" nečistou myslí ega. [A.D.15]Ego pak na základě tohoto pro ně pouhého konceptu usoudí, že když vše je vědomí, tak tedy i ego je vědomí a vše je tedy božské a od Boha. Bůh je přece ryzí vědomí a pokud je vše vědomí, tak i ego a jeho svět je božský, jak se nám snaží namluvit například Miloš Tomáš ve své knize Milost. To je naprostá nevědomost.


Cituji z knihy ConsciousnessBeing Itself, Arunachala Ramana, AHAM Publication, str. 47-49:


„Vědomí je vše a vše povstáváz vědomí, tedy vše musí být vědomí.Vše je tedy udržováno v jediném vědomí.


Ano, a není nic odděleného od tohoto vědomí…


Z pohledu Absolutní Skutečnosti tomu tak je, ano.


Ale dokud se jedinec nepřestane ztotožňovat s tělem a myslí a nestane se tímto svobodným vědomím ve své ryzosti a nespočívá tak v tomto svém přirozeném stavu, dotud je tato skutečnost pro něj pouhým konceptem/představou. Ve skutečnosti je vše pouhou představou pro toho, kdo se ztotožňuje s tělem a myslí."


Konec citace.


Co k tomu lze dodat? Sám nepotřebuji žádná potvrzení a to od nikoho, jak to je ve skutečnosti. Potvrzením pro mě je přímá zkušenost existence a uctívání naukyRamany Mahárišiho a všech pravých mistrů. Je ale dobré, že se tak nevyjadřujeme k učení RamanyMahárišiho sami, a že působí duchovní učitelé, kteří udržují jeho učení živé a správně je vykládají pro potřeby všech hledajících. Nejen přímé učení tichem, které je samozřejmě zásadní a jediné správné, ale v současné době má význami jeho správný a srozumitelný výklad proto, aby nauka byla dostupná všem vážným zájemcům. A to je správnou snahou opravdových duchovních učitelů. Pochopil jsem, že svým způsobem se jedná i o povinnost.[A.D.16]


Podobně je to s výrokem, který představuje nedvojnou nauku kašmírského šivaismu: „Neexistuje nic, co by nebyl Šiva." Je vyjádřením nejvyšší Skutečnosti z pohledu stavu realizované dokonalé bytosti, siddhy, nikoliv, že by vyjadřoval stav vědomí všech bytostí nebo snad našeho světa. Je současně popudem a skrytým návodem pro nejvyšší dosažení stavu Šivy, kdy si nejen uvědomujeme sebe jako vědomí Já jsem, ale současně si i veškerý projev inteligentního tvůrčího principu vědomí Já jsem (Šakti) uvědomujeme jako vědomí Já jsem, Šivu. Je návodem k nedvojné tantrické praxi směřující k dosažení Jednoty. Proto se tyto výroky dříve neříkaly všem, ale jen skutečným žákům skutečných mistrů. Tento výrok, při správném pochopení svého smyslu, je popudem k obrovskému úsilí u připravených žáků. U nečisté mysli je pouhým konceptem, kterýnechápe.

Každému pravému žáku a ctiteli učení Ramany Mahárišiho, stezky átmavičáry, velice doporučuji knihu Consciousness Being Itself, Arunachala Ramana, AHAM Publication. Autorem je americký žák Ramany Mahárišiho, který realizoval díky milosti Bhagavana, když v knihovně v knížce o něm se podíval na jeho fotografii. Zažil spontánní sestup milosti, probuzení duchovního Srdce a uvědomění vědomí Já. Jeho transformující zkušenost pak rozpoznal mistr siddha jógy swami Muktánanda, když bylv USA a udělil mu duchovní jméno po jeho mistrovi Arunachala Ramana. Dnes vede meditační centra AHAM, kde učí nauku Ramany Mahárišiho, átmavičáru, podobně jako Jiří Vacek a jeho pokračovatelé u nás[A.D.17]. Jedno jeho centrum je i nedaleko Arunáčaly v Tiruvanamalai.


Autor popisuje velice moderním jazykem stezku zkoumaní sebe, átmavičáru, a to z mnoha pohledů. Předkládá nauku tak, jak ji předkládáme na našich meditačních seminářích a společných meditacích. Používá v podstatě stejné pojmy jako Jirka Vacek [A.D.18]ve svých knihách a je stejně přímý a srozumitelný. Hovoří o vedení pozornosti vědomí, mluví o její oživující moci, správně vystihuje význam úsilí, nutnost práce s výtvory mysli a vytrvalost v duchovní praxi. Tak se vyjadřuje o átmavičáře, učení Ramany Mahárišiho, stejně jako my. Tedy se nejedná o naše výmysly, jak neustále tvrdí skupina z KV, ale jedná se o skutečné vystihnutí praxe átmavičáry a správné pochopení těmi, kdo uskutečnili její cíl a vedou k němu druhé, jako duchovní učitelé. Do současné doby jsem četl dvě skvělé knihy o praxi átmavičářy mimo původní Bhagavanova díla, tou první je Jirkova nepřekonatelná Učebnice átmavičáry a tou druhou je tato kniha. Její přečtení doporučuji všem pravým žákům a uctívatelům Ramany Mahárišiho, jeho učení a přímé stezky.



Komentáře: Nikdo.Nikde


[A.D.1]Ne slovo „přítomen“, ale uvědomován. Tento Mistr JE přítomen stále, vždy a všude.


[A.D.2]Cíl stezky“ naštěstí není vázán na to, s čím si ho lidská mysl spojuje. Tento cíl stezky je na učení nezávislý, a je to dokonce naopak, všechna známá učení, dokonce i to skutečné Maharišiho, jsou na tomto cíli závislá. Všechna učení jsou ve skutečnosti pouze nápomocné prostředky, jak cíl rozpoznat a realizovat jej, k ničemu více nemají sloužit. To jen lidé si z takových učení vytváří smysl své individuální existence – a právě toto zmatení jim brání cíl stezky realizovat.


[A.D.3]Velice zavádějící formulace „stáváme se tím, kdo je i schopen...“, jak bychom před „tím“ takoví nebyli (rozpor s védantou a také i s Maharišim). Mnohem přesnější formulace by mohla být například tato živá zkušenost nám zprostředkovává.....


[A.D.4]Tato formulace je zcela přesná. Je zřejmé, že už víte, že nejde o nějakou energii, ale že jde o potenciál Ticha, jakožto nositele prvotního a přirozeného stavu.


[A.D.5]Tato, bohužel, již tak přesná není, protože to, že jsme schopni rozlišit cíl stezky, nás ještě neopravňuje tvrdit, že pro naše vyjádření tyto návody musí být obecně platné. Všichni opravdoví Mistři vždy hovořili a psali ke konkrétním lidem a konkrétním situacím. Je jejich vlastní genialitou, že do textu vložili i myšlenky skutečně obecné, nelze však tuto posloupnost otočit. Obdobnou myšlenku podáváte vlastně dále i vy sám, byť trošku zkresleně, ve vysvětlení působnosti výroků Poonji.


[A.D.6]Toto jste (budu věřit, že jen „musel“) zkreslil až přespříliš. Nikdy v této spojitosti nešlo o samotnou praxi odevzdání se, ale o její prosazovanou formu.


[A.D.7]Zase zkresleno. Zkoumání sebe může být meditace, avšak Maharišiho Atmavičara by meditací být neměla, jak to sám on tvrdil, ba dokonce, sám poznamenával, že si atmavičaru ti, kdo ji nerozumí, jako meditaci „vysvětlují“.


[A.D.8]Toto je také zkresleno. Nevhodnost úsilí je vztažena k faktu, že usilovat může pouze ego, takže úsilí vlastně posiluje pozici ega, což je mnohdy nevědomky (ale někdy i schválně) zastíráno.


[A.D.9]A vy dokážete, v duchu Advaity, najít jediný argument, že tomu tak není? Zatím všechny, které byly proti tomuto výroku sneseny, vycházení z duality a duálního vidění, s Advaitou neměly vůbec nic společného, a to i tehdy, když byly jako "Advaitové" pojmenovávány.


[A.D.10]Tato myšlenka je již zcela zcestná – Vaše mysl Vám nijak nesignalizuje, že jste zcela změnil kontext z popisu „cíle stezky“ na „duální nauku o boji dobra a zla“? Velmi podivné a ve svém důsledku i velmi nepříjemné – hlavně pro ty, kdo Vaše tvrzení berou, a budou brát, jako tvrzení autorizovaná.


[A.D.11]Vidíte, a já si pouze myslím, že to pouze lidská mysl si přisvojuje tvrzení, že vyslovená pravda musí být zcela obecná. Mistři, jak jsem již poznamenal, tento „detail“ neřeší, oni hovoří a píší ve zcela konkrétním a navíc i zcela určitém kontextu – a je jen na nás, zda se pokusíme tento kontext nalézt a a dále rozvíjet, anebo budeme tvrdit, že jejich výroky jsou „nešťastné“ a – ze své individuální mysli – se je pokoušet „upravovat“ a „vysvětlovat“ - a tím i zkreslovat. Důsledkem prvního - nalezení Mistrova kontextu - je skutečnost, že naše vědomí se přiblíží k Mistrovskému vidění Skutečnosti (a to je skuečným cílem všech Mistrovských vyjádření), důsledkem toho druhého - interpretace myšlenky dle našeho vlastního aktuálního kontextu - způsobu je to, že se tomuto vidění pouze více vzdálíme. Vybrat si můžeme každý sám...


[A.D.12]Budeme všichni velmi povděčni, když přesně tuto pravdu předáte panu Vackovi. Děkujeme! (Za Eduarda Tomáše, Fráňu Drtikola, Mílu Tomášovou, Jaroslava Kočího, Jiddu Krišnamurtiho a mnohé další, Nikdo)


[A.D.13]Ale to vše jen proto, protože se domnívají, že jde o výrok zcela obecný a také tím dokazují neschopnost svého individuálního vědomí si uvědomit kontext, ze kterého Poonja hovořil a psal. Nic víc v tom není.


[A.D.14]Zase zcela zavádějící nepochopení Skutečnosti. Vaše mysl Vás vede stále k tomu, že Vaše individualita může dosahovat - a protože to není reálná skutečnost a ona to ví, a právě proto zakrývá tuto nereálnost absurdním požadavkem na ještě vyšší a vyšší (do nekonečna, samozřejmě) míru úsilí. Cílem správné stezky však není to, aby individuální mysl „dosáhla“, ale naopak, aby zvyk ztotožňovat se s individualitou byl nazřen jako zdroj utrpení. Vzpomeňme například na učení Buddhy, kde je to zaznamenáno více než jednoznačně.


[A.D.15]Ve výroku je spojena mysl a vědomí a proto se může zdát, že „vše je vědomí“ je pravdivý výrok. Není - pokud budeme stále používat zobecnělé významy pojmu vědomí a mysl. Pokud si je ale sami zkreslíme, může v tomto vyjádření být nalezena i skutečná pravda, ale tím zkreslením si zároveň zbouráme kontinuitu vztahů této „pravdy“ s pravdou Mistrů. Je to však pouze naše individuální volba, nelze ji publikovat jako obecnou, natož ji prosazovat a pokládat za jedinou možnou.


[A.D.16]Ano. Zcela přesně a správně. A v duchu této povinnosti jsme povinni nezkreslovat myšlenky Mistrů a v situaci, kdy jsou možné i další výklady takové myšlenky, jsme povinni nalézt její přesný kontext, ve kterém myšlenka vznikla. Pokud již musíme vynést nějakou kritiku takové myšlenky, měla by se opírat o znalost tohoto správného kontextu a z tohoto kontextu i vycházet. Pokud to takto neděláme, neplníme svou povinnost.


[A.D.17]Podle textu, který jste uvedl, ji učí Arunachala Ramana mnohem přesněji.


[A.D.18]Chápu, že to tak musíte psát, ale ani tak to není pravda. Jde právě o tu povinnost dodržovat kontext předávaných myšlenek. Kontexy jsou již na první pohled různé, takže i když jsou použity stejné pojmy (tj. stejná slova), myšlenky jimi vyjadřované jsou zcela rozdílné.


P.S. To "Tedy utište meditujícího/meditaci!" je velice prosté a jednoduché - znamená to pouze utište OSOBU meditujícího a přestaňte ji vnímat jako osobu KONAJÍCÍ meditaci. Doufám, že takto vysvětleno, je to srozumitelné už i Vám....

Neznamená to tedy "nemeditujte vůbec", znamená to pouze NEZTOTOŽŇUJTE SE S MEDITUJÍCÍ OSOBOU. To nakonec je také zvýrazněno v druhém překladu ve Vašem textu; bohužel, tyto dvě věci se Vám z nějakého důvodu prostě nespojily. A to mne také vedlo k formulování úvodu k těmto komentářům.


Žádné komentáře: