Ahoj,
myslím si, že publikace dopisu Miloše Tomáše je velmi nešťastná. Nejen pro neustálé vsuvky o Vackovi, které v tomto množství již působí kontraproduktivně, ale hlavně pro nepochopení a tedy i zmatení v "principu Milarepova stavění domů pro Marpu".
Otázka totiž nestojí tak, že je Topaga stavěl, protože by je "Marpa chtěl"...
To je scestný a zavádějící pohled. Ten princip, proč vlastně Marpa chtěl po Topagovi, aby „mu stavěl“ domy, byl přece v tom, že Topaga sám chtěl nějak odčinit svou působnost v tzv. černé magii (násilné projektování osobní představy do vnějšího světa) a zároveň ještě nereagoval na Marpovi návrhy, ať se s tím, kdo činil a činí tu "magii", prostě jen neztotožňuje. (Sám Marpa z tohoto důvodu tu magii po něm přece chtěl - ale to bylo pro Topagu „nějak málo“, takže to ještě nepochopil...)
Topaga vlastně chtěl "činit", aby „odčinil“ („napravil“) to, co vnímal jako své vlastní negativní činění - nedokázal si ani představit, že by to mohlo "jít" (být) jinak. A proto vlastně ty domy stavěl - pro svou neschopnost si uvědomit, jak to s tím činitelstvím ve skutečnosti je.
Druhou rovinou je Topagova touha zavděčit se Marpovi, a tak si jej naklonit, aby mu konečně předal tu "spásnou tantrickou nauku", která jej "zbaví důsledků svých činů" již v tomto životě... Ne takovou "obyčejnou", která jde vyjádřit slovy: "neztotožňuj se s činy, které jsou skrze tvé tělo konány, nepovažuj sama sebe za toho, kdo tyto činy činí".
On vyžadoval nauku "tajnou", s mnoha příkazy a zákazy, s sebezapřením a odevzdáním sama se ve formě nějakých, konkrétních činů. Aby mohl činit, a tak i zrušit ty důsledky činů, které si neustále přivlastňoval a jejichž dopadu se zcela panicky bál. Ale hlavně – aby nepřišel o své já, svou osobu, svou domnělou identitu.
A také proto Marpa – doslova - musel zvolit takto tvrdou metodu, která Topagu dovedla až k okamžiku, že již sám dál prostě nemohl, a to i za cenu, že "neodčinil" to "zlo", s jehož formou se neustále ztotožňoval.
Nemohl a právě tato nemohoucnost ho dovedla k rozhodnutí spáchat sebevraždu. To, že to neudělal dříve, to bylo hlavně proto, protože neustále v něm byla naděje, že si to "něco" odčiní, sám a vlastně i pro sebe sama, pro svůj pocit "odčinění". Stále měl naději, že jako individualita, zuby nehty se držící své vlastní existence, přežije. Marpa využil všech jemu dostupných metod, aby přerušil Topagovo ztotožňování se se svou vlastní projekcí, s individuální existencí a Topaga pod tímto tlakem sám tuto individuální existenci odmítl. Praktikování magie, stavění a bourání domů byly jen vnější znaky, odmítání zasvěcení, odmítání osoby Topagy (které ve své ztotožněnosti považoval za pravého sama sebe) byly zase vnitřní formy tlaku Marpy na tu linku ztotožnění.
Proto byla ta prvotní myšlenka Miloše - myšlenka o nedostatečnosti a neuvědomělosti Topagy - správná, avšak v tomto nově publikovaném textu již ztratila svou čirost - proto si myslím, že je ten článek obsahově velmi nešťastný.
Žádné komentáře:
Okomentovat