Rozplétání...

Uz jsem o kolektivni dusi psu a koni slysel. Ale mel jsem dva psy, ted mam tretiho. Znam psi zvyky, psi srandicky, miluju ty okamziky, kdy se mi pes zamyslene diva do oci. Nemohu pripustit, ze by takovej pes nebyl osobnosti, i kdyz osobnosti psi, pochopitelne. Protoze s osobnosti spojuji dusi v tom smyslu, ze zahrnuje to, co neni v jedinci hmotne, pak si myslim, ze kun, pes, ale co ja vim vorvan, delfin, had - v kazdem zivem tele existuje i jeho nehmotna slozka. Nemohu prijmout, ze hmyz je pouha snuska reflexu. prave takl neumim prijmout, ze projevem toho nehmotneho nutne musi byt mysleni. Vim velice dobre, ze pes mysli. Kone tak dobre neznam, ale urcite mysli rovnez.
Proto jsem zacal sledovat vedomi, namisto mysleni. A tu bych rekl, ze jsem je nasel prakticky vsude, kde jsem hledal. Ve skalach, osamelych balvanech, kytkach, stromech, v rece. Nekdy si myslim, ze takovy balvan muze byt neco jako telefonni budka, jejimz prostrednictvim navazuji spojeni. Nejsem idiot, abych ted prohlasil, ze jde o spojeni s Univerzem. Muze to byt spojeni treba s archetypem kamenu, je-li jaky. Muze to byt spojeni s Matkou Zemi. Nevim, ale to oboustranne navazane spojeni vnimam a je mi pritom fajn.
Nepripadam si pritom jako king, ale jako ten, kdo smel prijit domu....

Myslím si, že "zvířata" s tou "odděleností" nemají až tak velký problém jako člověk - usuzuji na to z faktu, že ony ví, kdy toho již bylo "dost" a "umírají" ("vracejí se domů") v mnohem větším klidu, než lidé. Ano - jsou situace, kdy je "to" moc brzo a ony také bojují o svou existenci, avšak kdo jednou viděl "spokojeně" umírat nějaké to "zvíře", viděl ten klid "cesty domů" v jeho očích.