Střípky z historie... (8)

Děkuji všem, kteří se zapojili do mého pokusu si objasnit to, co by mohlo být cílem činnosti, kterou provozujeme pod souhrnným pojmenováním duchovní činnost.

Otázka cíle je pro mne (a vždy byla) tou prvořadou otázkou, neboť - jak již jednou pronesl kardinál Richilieu "účel světí prostředky" - v tomto případě volba cíle činnosti ("účel") mi dává možnost rozhodnout se, jak tento cíl realizovat ("prostředky"). Nezastírám, že mne většina vašich odpovědí přinutila se nad nimi zamýšlet. A to hned z několika stran. Ze strany "logiky" - zda je obhajitelná, ze strany "úplnosti" - zda mě nenechá na holičkách, ze strany "kvality" - zda a jak dlouho mi bude pomocníkem, ze strany "pokrytí" - zda jsem schopen se pomocí té či oné odpovědi vyvarovat "vedlejších efektů" ve smyslu utopení se v polemikách, fanatismu, atd. Ze všech vašich odpovědí je patrné, že ta otázka cíle nemá "obecně platnou" odpověď. Pravdou je i to, že každý má tu "svou" odpověď pracně nalezenu a už tím, že je "jeho vlastní" je pro něj nejcennější. Unce praxe nahradí tuny teorie, jak se lze dočíst u Patandžaliho. A je to pravda.

Při vnoření se do všech vašich odpovědí, je však patrná ještě jedna složka, kterou bych rád popsal. Za všemi těmi slovy o cíli, o zdůvodnění cesty a tak dále je těmito myšlenkami zakryto něco velice podstatného, cěho jsme si v návalu "deklarací" a "obhajob" - v návalu SLOV a MYŠLENEK ani nebyli schopni všimnout. V každé otázce i v každé odpovědi - pokud se do ní ponoříme zcela - je v koutku skryt "vnitřní klid". V tomto klidu jsou všechny otázky vyřešeny a odpovědi tam "najednou" nejsou potřeba...

A to samo o sobě ještě není všechno. Pokud se nám podaří v tomto klidu chvíli nečinně setrvat, možná se nám dostane stejné odpovědi, jako mnoha před námi. V tomto klidu, zpočátku velice nepatrně ale později více a více začne zářit Láska. Láska která už vlastně nic nepotřebuje a nic nechce a září jen radostí ze své existence. A protože mi vaše odpovědi velice pomohly i já vám zkusím dát svou odpověď: Pro mne je tím cílem právě to co je za tím vším co nazýváme projevený i neprojevený svět, vesmír a vůbec. A tím je Láska. Píši stále velke první písmeno, protože ta Láska zaostřená čočkou ega má tendenci se koncentrovat na určitá místa a tak se tedy na některá jiná se jí nedostane. Takovou lásku také ctím, ale ta cílem být nemůže. Ta Láska, která cílem zcela jistě být může, je rovnoměrná a tedy plně OVLÁDÁ "ego", tak aby ego stalo plně transparentním a nezaostřovalo. A takovou Lásku každý žijeme. Jen si ji kvůli svému "mentorování" neuvědomujeme. A tady bych asi měl skončit.

Nechť tak jako i mně vám pomůže se sem tam zastavit a podívat se vlastně co "teď a tady" dělám, zda s tím souhlasím a zda jsem stále ponořen do toho klidu, který mou vnitřní přirozenost - Lásku - nezkresluje. Děkuji všem...