Myslím, že už mne alespoň trochu "znáte", takže si dovolím vám nabídnout tu svou "kůži"...
Celý svůj život, vše co mne obklopuje a v čase potkává, vnímám nejenom jako řetěz příčin a následků. Někde pod povrchem věcí je totiž ukryto jakési "absurdno". To se hlavně projevuje zcela nepravděpodobnými souvislostmi a velice jemně doladěným načasováním všech věcí... Vše toto mne vede k závěru, že vidět svůj život pouze jednoduše jako příčiny, jednání, důsledky, které jsou však již zase příčinami pro další kolo, sice lze, ale...
Všechny ty napůl skryté souvislosti a disproporce mne vedou k jinému závěru: vše - tedy to co mne potkává, mé okolí, já sama, prostě vše - je pro mne známkou Boží komunikace se mnou, Božího vedení.
Moje jediná opravdová svoboda je v možnosti odmítnout to takto vidět. Žádná jiná mne už však dále nenapadá. Nejsem ta, která je schopna svůj život jakkoliv ovlivnit, natož přímo řídit. Jsem dítětem Božím a On jako správný učitel vytváří v mém životě otázky a situace, které vedou k odpovědem. Je to taková zvláštní hra, která mne zvláštním, pro mne zcela nepřekonatelným, způsobem přitahuje. Vnímám to jako malinkaté, skoro nepostřehnutelné uzlíky na předivu věcí a světa, které, jakoby tam nepatřily. Soustředím-li se však na některý takový uzlík, rozvine se přede mnou celá - jakoby nová - rovina zření okolního světa. A kupodivu, do tohoto nového pohledu ten uzlík nejen patří, ale hlavně je v něm velice podstatný.
Chci tím říci, že jsem se naučila věci, které se mne přímo nedotýkají, vnímat jako kulisy. Má důvěra Bohu je taková, že nejen věřím, ale i přímo vím, že On, jako správný kulisák, umí v oka mžiku prostředí zcela proměnit. A tedy v této důvěře v klidu pomíjím vše, co se mne nedotýká.
O to více se však snažím vnímat vše, co se mne přímo dotýká. Snažím se vše vidět nejen svýma - ryze neobjektivníma - očima, ale také se snažím nad tuto neobjektivitu povznést a vidět jakoby "ukryté" souvislosti. Časem se z toho zrodilo zření všeho jako "hry", hry jejímž cílem pro mne je poznat její "pravidla". Stalo se pro mne životně důležité probírat prsty každé vlákno přediva světa, abych náhodou nějaký ten uzlík nepřehlédla. Časem mi mé ruce Boží Láska natolik zjemnila, že stačí jen předivo jakoby "pohladit" a to tajemné "mayské" uzlíkové písmo počne skládat celá slova, věty a příběhy.
Mým stálým průvodcem je Písmo. Nemám žádné školy na to, abych Písmo "nějak" chápala. Nesnažím se ho "pochopit". Snažím se co nejlépe do něj vcítit a vnímat jeho vnitřní "řeč" a také to, co se mi právě v tom každém okamžiku snaží sdělit. Je však neuvěřitelné, jak mnohdy jsou slova Písma jednoduchá a jak je lidé okolo mne neslyší. Vytvářejí si své vlastní názory na to, co by Písmo mělo kterou větou říkat, ztrácejí se ve slovech. Uniká jim však to nejpodstatnější - čirá Boží přítomnost v Písmu svatém. Nesoudím je, je to jejich volba, jak se k Písmu postaví. Cítím však jejich bolest z jejich nenaplnění a nevím co s ní.
A možná proto také hledám někoho, kdo to vše okolo, i sebe sám, vidí alespoň trošku obdobně...
Primula Veris
Žádné komentáře:
Okomentovat