Dopisy a odpovědi (2)

Vážený sprostý anonyme,

ten text se čte hezky, což o to, ale působí na mě jako kýmsi vytvořená krásná představa o tom člověku s viržinkem (že by Fráňa?), která pravděpobně moc neodpovídá skutečnosti. Je taková moc sladká a unylá. Ale to neznamená, že si myslím, že Fráňa byl špatný duchovní učitel a že mi je nesympatický. Naopak!

Teď zpět k Vašemu článku "Vackovo reálné dosažení..." na KV. Nelíbí se Vám, že má "výpadky" v prožívání Brahman. Zkuste už jen uvážit tu poctivost a upřímnost, kdy sděluje, že i člověk s vysokým duchovním dosažením může vlivem nepříznivých podmínek (viz jeho nemoc a oslabení) dočasně o (jak to co nejpřesněji napsat) úplnost svého prožitku Jednoty přijít.

Jsem si jist, že i jiným mnohým mistrům se toto občas stane, ale kolik z nich se k tomu přiznalo???

Dále zkuste uvážit paralelu se špičkovým sportovcem. Tito jsou vysoce trénovaní ve své disciplíně, ale i oni mají své výkonnostní výkyvy vlivem nemocí, špatné formy apod. Nevidím důvod, proč by se něco takového nemohlo dít i v duchovní oblasti. Síla a úplnost prožitku Jednoty je, ať se nám to líbí či ne, jednoznačně spjatá se stavem těla a mysli a síly napření pozornosti. Nemoc znamená oslabení těla a tím i dočasné oslabení schopnosti pozornosti vůči sama sobě. Pak může přijít "zhoršení prožívání sama sebe v Brahman".

Vy jste nikdy nebyl nemocný? Vždyť přece víte, jak špatně se vykonávají běžné činnosti (dojít na záchod, čtení, neřkuli něco náročnějšího), když má člověk obyčejnou chřipku. Přitom v plné síle nedělá to čtení žádný problém. V případě pana Vacka se jednalo o silně bolestivou ledvinovou koliku. Je opravdu tak k divení, že se to projevilo i na jeho aktuálním duchovním stavu?

Snad je teď již jasné, že to co jste napsal na KV je nedomyšlená hloupost.

S pozdravem
Martin Čapek

Vážený Martine Čapku,

není mým úmyslem se jakkoli dotknout vašeho vnitřního citu, ale vaše „neodpovídá skutečnosti“ není podloženo ničím jiným, než neznalostí té pravé zkušenosti. Zkusím vám napsat, kde cítím, ve vaší výpovědi o sobě, problém.

Vaší úvaze překáží jedna, velmi podstatná myšlenka, a proto docházíte k závěru, že popisovaný stav „neodpovídá skutečnosti“. A možná i proto je vám zatím ta pravá zkušenost vzdálena. Tou myšlenkou je předpokládaný význam onoho Vackova „vědomí Já Jsem“, které jste – teď budu muset na tenký led úvah – pravděpodobně nikdy nevystavil zkoumání, které by vedlo ke zjištění podstaty, jak pan Vacek chápe skutečný význam, a jakou hodnotu toto pochopení má ve skutečnosti.

Problém je totiž v tom, že je zde zásadní významový rozdíl mezi „I am“, které vysloví Nisargadatta, „I am“, které vysloví Půndža, „I am“, které použil Ramana Mahariši, a tím Vackovým „Já jsem“. Dovoluji si předpokládat, že Vackova chyba nastala (ale je postavena, bohužel, nejenom na tomto) nesprávným pochopením významu slova „consciousness“ v anglickém textu, které může být ve významu „vědomí“ ale i ve významu „uvědomění“. Pravděpodobně jste schopen vycítit významový posun ve vyjádřeních „vědomí Já jsem“ a „uvědomění Já jsem“. Zkuste nyní „zapomenout“ na to první a zkuste si znovu přečíst to „sladké a unylé“ s tím druhým, třeba zjistíte, že už i ta pouhá čtená slova nabývají na zcela odlišném směrování dalších, vaší myslí vyvozených, myšlenek.

Vaše odvození „neodpovídá skutečnosti“ vychází z premisy, že zde existuje pouze možnost vnímat skrze „osobu“. Dovoluji si předpokládat, že i myšlenka „může vlivem nepříznivých podmínek“ vychází ze stejné premisy. Tato premisa je ovšem chybná.

Zkusím toto své tvrzení podložit právě několika dalšími myšlenkami, vybranými z textů „známých“ osobností (neplést si, prosím, „osobnost“ a „osobu“, častý to jev u pana Vacka – vede to k narušení integrity vyjadřovacích prostředků). Před tím se ale pokusím zdůraznit to, oč půjde. Všimněte si, že všechny texty jsou psány tak, že mluvčí se ve svém projevu vědomě stavějí do pozice „neosobního“ vyjadřování. Snaží se tím zdůraznit fakt, že z pozice „osobního“ vyjádření to prostě vyjádřit nelze: „Buď tiše a poznej, že já je Bůh.“ , „Já je to čím jsi, ty jsi tím nezměněným, ve kterém se zkušenosti nachází. Já je okamžikem, který nepřišel a neodchází. [Já] Je srdcem, átmá, Prázdnotou. Osvětluje samo sebe, sebou, v sobě. Nemusíš je hledat, je Zde. Jsi tím, skrze co bys hledal. Jsi tím co hledáš! A to je vše co je: jen Já je.“, „„Nauč se žít bez zaujetí pocitem já. Pro to musí být tvé vlastní pravé bytí nezkrotné, nebojácné a vždy vítězné.“

Naopak, Jiří Vacek vše vyjadřuje vždy velmi „osobně“: „Vyzkoušel jsem jej a vím, že spolehlivě působí a přináší to, co slibuje.“, „Neučím například nic jiného než Ramana Maháriši...“, „Uvědomuji se ve vědomí Já jsem, které vše projevené obsahuje i proniká a v tomto vědomí zaměřením jeho pozornosti čtu článek...“, atd. (myšlenka je snad již jasná). Pan Vacek všemu ale dává pomyslnou korunu vyjádřením „se všemi pravými mistry se shodnu.“, a vůbec se nezajímá o to, zda se i všichni ti praví mistři shodnou s Vackem...

Protože úskalí „sebeprožívání“ ve formě „konatele“ (i tak by se ve zkratce dalo nazvat jádro onoho problému), vede k vyzdvihování osobní individuality a tím také ke vzniku připoutanosti k této individualitě (což bylo cílovým obsahem oné úvahy, na kterou jste zareagoval), dnešní praví mluvčí advaity využívají možnost zdůraznění neosobního vyjádření téměř až do konce využitelných možností: „Není vůbec žádné ty či já, hledající, osvícení, guru ani žák. Není žádný lepší ani horší stav, žádná cesta, smysl a nic čeho by bylo možno dosáhnout. Vše projevené je zdrojem. Vše, co se, zdánlivě, objevuje, je hypnotickým snem oddělení - svět, životní příběh, hledání domova. Jsou souladem jevícím se jako dvojnost, ničím, zdajícím se býti vším, absolutnem, vypadajícím neúplně.“

Pokud by vám bylo bližší hledání toho správného vyjádření v reáliích počátku 20. století, tedy doby Ramany Maharišiho, doporučil bych krátký esej z pera autora, o kterém mnoho lidí netuší, že by dnes byl (a po právu) nazván advaitovým mistrem – Ankera Larsena. Ta úvaha, vyjadřující jeho vlastní hledání v této oblasti, se jmenuje „Dveře dokořán“...

S pozdravem
Sprostý anonym