Dopisy a odpovědi (3)

Vážený Ctiteli,

víte, myslím, že na problém, který zde v jádru řešíme, jste si odpověděl sám již v první odpovědi, kde se popisuje (pravděpodobně) Fráňa.

"...on byl jednoduchý."

Ta Pravda je tak jednoduchá a přitom ji svými myšlenkovými konstrukcemi komplikujete, že Vám nejspíš uniká. Děláte zásadní rozdíl mezi „vědomí Já jsem“ a „uvědomění Já jsem“ a přitom k tomu „uvědomění Já jsem“ (čili procesu) bez „vědomí Já jsem“ (čili naší podstaty a posledního Pozorovatele všeho) by nikdy nemohlo dojít. Spojte to, uvědomte si Já jsem pomocí vědomí Já jsem a máte to. Budete-li hledat jinde, stěží to najdete.

K žádné Vackově chybě nedošlo, nastala pouze ve Vaší mysli, kdy je uměle vytvořen zásadní rozdíl mezi uvědomováním a vědomím, přičemž jsou to však nerozlučná dvojčata. Čím se chcete uvědomovat, když ne vědomím? To bych fakt rád věděl!

S tím souvisí chybně vyvozená premisa, "že zde existuje pouze možnost vnímat skrze „osobu“. Ta je pouze Vaše! Vědomí je na osobě nezávislé a osobu přesahuje, je nekonečné. Ale my jednotlivci jsme na Vědomí závislí, protože bychom bez něj nežili a nic nevnímali. Vnímáme skrze toto nekonečné Vědomí. My, osoby, jednotlivci se však můžeme v tomto Vědomí uvědomit a poznat, že je to naše podstata. Jasné a jednoduché jak facka!

S uvedenými citáty vesměs souhlasím a tyto citáty nejsou v nejmenším rozporu k výše uvedenému. A nejsou v nejmenším rozporu s tím, co píše Jiří Vacek. Jiří Vacek má svůj styl, jak psát o Pravdě a cestě k Ní. Je to styl otevřený, upřímný a vysoce popisný. Pokud jej vnímáte jako styl vycházející primárně z "osoby", je za tím Vaše neschopnost vnímat to, co je mezi řádky.

Co se týče popisu Fráni. Jak jsem již napsal, neodmítám Fráňu jako dobrého a mně sympatického duchovního učitele, ale ten popis je literárně zveličený a přikrášlený. On byl nejspíš úplně obyčejný a právě v té obyčejnosti a prostotě je největší síla. Ten popis jej zidealizoval a odtáhl skutečnost někam do jakéhosi ideálního obrazu. Budí to evokaci: "Byl tak dokonalý, to já nikdy nemohu dosáhnout." A přitom to co on může dosáhnout každý, kdo o to opravdu z plna srdce stojí a usiluje o to.

Ale asi je fakt, že nějakému bhaktovi a jeho citečkům se to bude líbit a může mu to trochu pomoci :-)

S pozdravem

Martin Čapek

Vážený Martine Čapku,

jsem velmi potěšen, že chápete, že vědomí je na osobě nezávislé, takže si musíte zákonitě uvědomit, že Vaše zdůvodnění, že „má "výpadky" v prožívání Brahman. Zkuste už jen uvážit tu poctivost a upřímnost, kdy sděluje, že i člověk s vysokým duchovním dosažením může vlivem nepříznivých podmínek (viz jeho nemoc a oslabení) dočasně o (jak to co nejpřesněji napsat) úplnost svého prožitku Jednoty přijít.“ je tedy pouze účelově orientovaný nesmysl, a tedy jakákoli další polemika je již zbytečná, protože v mé poznámce bylo pouze uvedeno, že to, co je dotyčným vyučováno, nevede – jak je na jeho vlastním případě zřejmé – k plnému uvědomění nezávislosti vědomí na osobě, ba naopak, jím samým je prezentován fakt, že tato závislost stále přetrvává – byť vy jste použil pro tento stav pojmenování „vysoké duchovní dosažení“.

Je dost pravděpodobné, že o stavu, který by se jako „vysoké duchovní dosažení“ mohl nazvat, nevíte nic v praxi použitelného - to, že je vědomí nezávislé na osobě je napsáno v každé druhé knize věnované duchovnu, jak to realizovat prakticky se ale ve většině z nich přímo nedočtete. Teoretickými „znalostmi“ dokáže hýřit opravdu kde kdo. Proto jsem si dovolil opublikovat ono kritérum rozlišení „V dobách relativního pokoje a míru lze totiž na své okolí hrát téměř jakoukoli habaďuru - jak je to ve skutečnosti se velmi lehce pozná v krizové situaci a pod tlakem okolností...“, které – právě v rozebíraném případě - velice jasně na otázku praktických dovedností v takové situaci dává zcela jasnou odpověď. Nic víc a nic míň nebylo obsahem mé prvotní úvahy.

Vaše odpověď ale ukazuje ještě mnohé další nesrovnalosti, které vedou dokonce až tak daleko, že jsou v rozporu s tím, co vyučoval Ramana Mahariši. Pokud si sám nejste vědom těchto nesrovnalostí (a dokonce jste na tyto nesrovnalosti Vaším učitelem doposud nebyl upozorněn), snad vám pomůže následující souhrn:

• „uvědomění“ a „uvědomování“ není jedno a totéž. Pokud tyto pojmy dokážete zaměňovat, dá se vážně pochybovat o tom, zda náhodou nejsou pro vás pouze teorií bez praktického významu
• základem Vaší myšlenky je představa, že „se chcete uvědomovat“, mimo zcela jednoznačně chybné ztotožnění se s představou, že „nyní ono uvědomění zde není“ (což je v přímém rozporu s základními postuláty Ramany Maharišiho), je zde ještě zástupný problém onoho slovíčka „se“. Jádro problému se vyloupne v okamžiku, kdy zkusíte zjistit (nejlépe introspekcí), co ono „se“ vlastně zastupuje
• dalším velikým problémem je omezení sama sebe na „my, jednotlivci, jsme na Vědomí závislí“, což je ve své podstatě také v rozporu s postuláty Ramany Maharišiho, a co více, je to celkově nevhodné východisko k jakékoli formě džnany. Proč tomu tak je, si jistě již zdůvodníte, v tomto kontextu, sám. Naopak, toto je velmi vhodné východisko pro cestu Bhakti, která ale „osobě“ (v této chvíli myšleno ve formě rozvinutého ega) není zcela po chuti, neboť od ní vyžaduje jak poslušnost, pokoru a sebeodevzdání, tak jí nenabízí žádnou formu výjimečnosti a individuality (proto "osoba" směřuje ke „skrytí se v úsilí“ ve formě džnany, která její ambice po výjimečnosti a individualizaci nekoriguje, protože předpokládá, že jsou již plně zpracovány a tedy i plně pod kontrolou)
• vaše vyjádření „protože bychom bez něj nežili a nic nevnímali“ jen doplňuje výše uvedené základní problémy do stavu, že vlastně existence Brahman je pro Vás nezajímavá – protože vycházíte z premisy, že jediný smysluplný život, který pro Vás nyní existuje, je existence ve formě jednotlivce (osoby) - „Ale my jednotlivci jsme na Vědomí závislí, protože bychom bez něj nežili a nic nevnímali.“ (pro vysvětlení – stavíte život a vnímání na roveň jednotlivci, Vědomí je zde jen pro to, aby si jednotlivec svůj život uvědomoval. O tom, že život a vnímání jsou na jednotlivci zcela nezávislé, ba dokonce, to, že jednotlivec má pouze iluzi „svého vlastního“ života a vnímání – jak postuloval i Ramana Mahariši v mnoha promluvách, ani neuvažujete)

Pointa Vašeho textu „"Byl tak dokonalý, to já nikdy nemohu dosáhnout." A přitom to, co on, může dosáhnout každý, kdo o to opravdu z plna srdce stojí a usiluje o to.“ je jen důsledkem výše uvedeného (a panem Vackem i propagovaného, bohužel) pomýlení, že jednotlivec, osoba, může dosáhnout stavu vysvobození (aka „Boha“). Poněkud při tom ale zapomínáte, že stav vysvobození je chápán v souvislosti s vysvobozením od příčin utrpení, a ať se stále jen nevracím jen k Ramanovi Maharišimu, který tento fakt zdůrazňoval téměř stále - a asi stále zcela zbytečně – použiji myšlenku Buddhy, který zcela jasně dokázal, že příčina utrpení je právě ve ztotožnění se s vydělenou (zrozenou formou) individualitou, osobou, jedincem. Takže, pokud žijete v představě, že ta osoba, se kterou se nyní ztotožňujete, má nějakou možnost dosáhnout stavu vysvobození, musím Vás upozornit, že tento stav je dosažitelný jen a pouze (obrazně řečeno) „přes její mtrvolu“, tedy pouze tak, že zcela dobrovolně ukončíte ono ztotožňování se s ní a necháte tu osobu jejímu vlastnímu osudu (viz například Ježíšovo „buďte kolemjdoucími“). Vše ostatní je – slovy klasika – "marnost nad marnost".

S úctou

Nikde.Nikdo