Dopisy a odpovědi (4)

Milý Ctiteli,

chápu již, že jste teoretik. Teoretik špatný, ale praktik ještě horší. My dva si nemůžeme z principu rozumět, protože při psaní svých odpovědí vycházím ze své více než 14-leté duchovní meditační praxe, která však pro Vás není ničím jiným než „schováváním se za úsilí." Současně si silně protiřečíte, protože na jedné straně tuto praxi odmítáte a současně píšete, že „nevím nic v praxi použitelného." Jak to můžete vědět, když nepraktikujete?

Spíše je to tak, že teoretik Vašeho ražení se s duchovním praktikem těžko na něčem shodne, z důvodů toho, že zůstal pouhým teoretikem.

Takže oslabení prožitku Sama sebe vlivem nemoci apod. je podle Vás „pouze účelově orientovaný nesmysl." Tak to chudák Mistr Ježíš Nazaretský, když během utrpení na kříži zvolal: „Ach, Bože, proč si mě opustil?" Dle Vaší logiky to žádný mistr nebyl, jenom jakýsi ubožák, co ho ukřižovali a nebyl schopen Boha, Vědomí Brahman v daném okamžiku naplno žít. Opravdu přísné odsouzení Mistra, jenž hýbe dějinami již více než dvě tisíciletí.

Takže, prosím, dosáhněte nejdřív prakticky, svou praxí a úsilím stavu sahadža samádhi (což asi hned tak nebude, poněvadž úsilí je pro Vás „schovávání") a poté mi napište, zdali jeho prožitek je tak absolutně nezávislý na fyzickém stavu těla. Dříve to nemá cenu, protože to bude zůstávat jen na úrovni Vaší teorie.

Ctitel: „uvědomění" a „uvědomování" není jedno a totéž. Pokud tyto pojmy dokážete zaměňovat, dá se vážně pochybovat o tom, zda náhodou nejsou pro vás pouze teorií bez praktického významu.

Tak toto se dá vskutku nazvat jako teoretické bazírování na nepodstatných věcech! Budiž. Takže „uvědomění" je okamžitý jednorázový akt, kdežto „uvědomování" je děj průběhový, dějící se průběžně a po nějakou dobu. Prošel jsem???

Tak nebo onak, v duchovní praxi nejde primárně vůbec o to, zdali je to uvědomění nebo uvědomování, ale co si uvědomujeme a kam a na co vedeme pozornost vědomí. Jde-li na věci a svět, uvědomujeme si věci a svět (samsáro), jde-li na vědomí samo, poznáváme se v tomto vědomí jako v naší podstatě. A to je to, o co opravdu jde! Pokud náhodou se mnou nesouhlasíte, otevřete si např. (abychom zůstali u autora, kterého snad dokážete strávit) knihu Eduarda Tomáše Jóga pozornosti. Tam se jedná o postupné naučení se jak směřovat pozornost na sama sebe. Úsilím a meditační praxí!!!

Ale samozřejmě, když se to v praxi učíme, nejdříve je to pouze krátké uvědomění (prožití), skrze samádhi, co je naše podstata a s postupující praxí se z toho stává uvědomování (prožívání) trvalé. Že ano?

A pak už je možné napsat, že trvalé uvědomování naší nekonečné podstaty se stává jednolitým nepřetržitým uvědoměním. A jsme v teoretickém bazírování tam, kde jsme začali.

Ctitel: základem Vaší myšlenky je představa, že „se chcete uvědomovat", mimo zcela jednoznačně chybné ztotožnění se s

představou, že „nyní ono uvědomění zde není" (což je v přímém rozporu s základními postuláty Ramany Maharišiho), je zde ještě zástupný problém onoho slovíčka „se". Jádro problému se vyloupne v okamžiku, kdy zkusíte zjistit (nejlépe introspekcí), co ono „se" vlastně zastupuje.

To je právě ono. Rád se oháníte teoretickým postuláty. „Ono uvědomění", přesněji řečeno Vědomí samo a možnost si jej uvědomit a sjednotit se s ním, zde samozřejmě je stále a trvale, ale co je to pro Vás platné, když mu – dle Vašich vlastních slov - meditační praxí a úsilím nevěnujete pozornost.

Ctitel: dalším velikým problémem je omezení sama sebe na „my, jednotlivci, jsme na Vědomí závislí", což je ve své podstatě také v rozporu s postuláty Ramany Maharišiho, a co více, je to celkově nevhodné východisko k jakékoli formě džnany. Proč tomu tak je, si jistě již zdůvodníte, v tomto kontextu, sám.

Vy se považujete být na Vědomí nezávislý? Viz Vaše „‚my, jednotlivci, jsme na Vědomí závislí ', což je ve své podstatě také v rozporu s postuláty Ramany Maharišiho." No, Maháriši by se velmi divil, co mu druzí vkládají do úst!

Úplně jste se prozradil, protože to je základní teze marxismu-leninismu: „Hmota je prvotní a vědomí od ní odvozené a druhotné." Další důvod, proč my dva se určitě neshodneme. Duchovní praxe stojí na faktu, že Vědomí, Duch je prvotní, noumenon, a vše ostatní pochází z Ducha, je na něm závislé a od něj odvozené, protože Duch, Bůh je Stvořitel.

Ctitel: Naopak, toto je velmi vhodné východisko pro cestu Bhakti, která ale „osobě" (v této chvíli myšleno ve formě rozvinutého ega) není zcela po chuti, neboť od ní vyžaduje jak poslušnost, pokoru a sebeodevzdání, tak jí nenabízí žádnou formu výjimečnosti a individuality (proto "osoba" směřuje ke „skrytí se v úsilí" ve formě džnany, která její ambice po výjimečnosti a individualizaci nekoriguje, protože předpokládá, že jsou již plně zpracovány a tedy i plně pod kontrolou)

Opět teoretické škatulkování. V praxi platí, že rozumný džňánin zahrnuje do své praxe i prvky bhakti. Čili při svém pátrání po své Podstatě átmavičárou pátrá s láskou a žhavou touhou. Takovou touhou, že potřeba ztotožnit se s touto Podstatou a odevzdat se jí se u něj stává tím nejdůležitějším v životě. A naopak rozumný bhakta nezůstává u uctívání jakéhokoliv obrazu Božího a chápe, že Bůh není obraz či modla či člověk, ale Nekonečný Duch, se kterým se může a má ztotožnit.

Ctitel: vaše vyjádření „protože bychom bez něj nežili a nic nevnímali" jen doplňuje výše uvedené základní problémy do stavu, že vlastně existence Brahman je pro Vás nezajímavá – protože vycházíte z premisy, že jediný smysluplný život, který pro Vás nyní existuje, je existence ve formě jednotlivce (osoby) - „Ale my jednotlivci jsme na Vědomí závislí, protože bychom bez něj nežili a nic nevnímali." (pro vysvětlení – stavíte život a vnímání na roveň jednotlivci, Vědomí je zde jen pro to, aby si jednotlivec svůj život uvědomoval.

O tom, že život a vnímání jsou na jednotlivci zcela nezávislé, ba dokonce, to, že jednotlivec má pouze iluzi „svého vlastního" života a vnímání – jak postuloval i Ramana Mahariši v mnoha promluvách, ani neuvažujete).

Proč tak děsně lžete? Viz „vlastně existence Brahman je pro Vás nezajímavá." Větou „protože bychom bez něj (nekonečného Vědomí) nežili a nic nevnímali" sděluji, že Vědomí a tím i jeho transcendentní stav Brahman je pro mě naprosto zásadní a nejdůležitější. Jasně jsem se vyjádřil, že to je to o co v duchovní praxi primárně jde.

Vám fakt nejde o Pravdu, ale pouze o očernění druhého, což jste mj. jasně předvedl v článku na KV, na který jsem prvotně reagoval. A stále mi to víc a víc potvrzujete.

Opět lžete nebo neumíte číst! To, „že život a vnímání (jakožto principy, poznámka MČ) jsou na jednotlivci zcela nezávislé" jsem se také vyjádřil, minulý email jsem psal: „Vědomí je na osobě nezávislé a osobu přesahuje, je nekonečné." Radši méně postulujte a lépe čtěte!

Pokud popíráte to, co jsem napsal posledně, tj. „Ale my jednotlivci jsme na Vědomí závislí, protože bychom bez něj nežili a nic nevnímali.", tak se jenom opakuji, ale jste ryzí materialista.

V posledním odstavci kritizujete něco, co naprosto neznáte! Jiří Vacek učí dvě základní podmínky vysvobození. První je Poznání sebe sama ve Vědomí Brahman. Učí, že každý může duchovní praxí odstranit ego, čili omezení prožívání jedince na tělo a mysl, a žít jako bytost vědomá si své nekonečné Podstaty, která je na těle nezávislá. Druhá podmínka vysvobození je odstranění vásan a samskár. Toto jsou dvě základní příčiny utrpení – ego a vasány směřující do samsára. A teď pozor, terminologicky jsme se neshodli, vysvobození nedosahuje tělo, ale individualita, duchovní netělesná bytost ztotožněná s Nekonečným Bohem Brahman. Ztotožněním s Brahman se individuální bytost neztrácí a nezaniká, zaniká pouze její mylné omezení na tělo a mysl.

Tj. Jiří Vacek učí přesný opak toho, co o něm tvrdíte (či spíše úmyslně lžete). Učí přesně to, co (kupodivu jakžtakž správně) zmiňujete v druhé části odstavce.

Z důvodů uvedených výše je mi již jasné, že s Vámi si psát je marnost nad marnost.

S pozdravem

Martin Čapek

Vážený Martine Čapku

Nechci se Vás velmi dotknout, ale vaše odpověď je velmi úsměvná, až veselá. Tu nejveselejší část si ale nechám až na konec... Nyní se - dost možná i grafomansky – zkusím zastavit u jednoho tématu, které mi přijde velice podstatné.

Naše (klidně i „sebe si vědomé“ :-) bytí má dvě roviny. Rovinu projevu a rovinu existence. Rovina projevu je charakterizována myslí, jejími formami a jejími reflexemi (od určitého stupně poznávání je to lépe vyjádřeno slovem „sebe-reflexemi“). Rovina existence je charakterizována srdcem. Nalezení stavu ekvilibria, oboustranné vyvážené synergie obou rovin, je základem pro jakoukoli duchovní práci. Přijde mi to až tak samozřejmé, že mne neustále nepřestávají překvapovat zjevné důkazy nepochopení této prosté skutečnosti u mnoha lidí, kteří sami sebe za duchovní prohlašují.

Rovina srdce je charakterizovatelná (sice velmi těžce charakterizovatelná - jakékoli používání pojmového aparátu této rovině značně ubližuje, takže následující chápejte pouze jako neumělý popis pro ozřejmění podstaty) opravdovostí a vnitřní světelností.

Rovina mysli je charakterizována právě používáním analytického a popisného pojmového aparátu. Její hlavní deviza při hledání ekvilibria je její přímost a jednoznačnost. Pokud tedy vyjadřujeme věci nesrozumitelně, pleteme významy pojmů, ztrácíme tím hodně z její mohutnosti.

Všichni mistři stavů vědomí bdělé pozornosti (aka „vyšších stavů vědomí“), velmi dbali na přesné pojmenovávání popisů, na velice jemné rozlišování jednotlivých aspektů a na co nejmenší vliv interpretace těchto popisů svými posluchači. Proto vnímám důraz na explicitně jednoznačné vyjadřování jako základ pro správnou pozici synergie mysli a srdce.

V případě podvědomého zaměňování pojmů nerozlišující myslí (pro příklad třeba: „Ctitel Maharišiho“ a „Ctitel pravého učení Ramany Maharišiho“) lze vysledovat i jakési podvědomě aplikované bloky vytvářející zlomy v přímosti myšlenek. Tyto bloky jsem po několika zkušenostech s jejich „funkcí“ pro sebe nazval filtry, tedy ty, které filtrují vjemy a podněty tak, aby je neosvětlily a tak i vlastně „ukryly“ jisté klíčové skutečnosti v individuální mysli, které osoba s touto individuální myslí ztotožňovaná vnímá jako pro sebe nepříjemné či přímo nebezpečné. Prvotní vnější projev doteku skutečnosti s tímto filtrem je vnímán jako nervozita, podrážděnost, pokud dotek trvá déle, pak nastupuje stav nepříjemna až stav odporu, a pokud stále dotek trvá, nasadí „se“ (zkuste si na ten pravý význam „se“ přece jen přijít sám...) do boje nejsilnější kalibr, kterým disponuje – a to jsou emoce, agresivita a hysterie.

Filtry jsem ale ve zkoumání musel rozlišit na dva druhy – ochranné a obranné. Ochranné jsou pro mne ty, které vytvářejí ochranu individuality ve smyslu její existence (například filtry jasnozřivosti, filtry přímého vnímání jednoty, filtry integrity a konzistence individuality), filtry obranné jsou do individuální mysli zavedeny individuální existencí a my některým říkáme zvyky, návyky, jiné jsou zodpovědné za odžívání chyb a pomýlení (ve smyslu „nevidění“ rozvíjení příčin následných krizových situací) – ne zcela správně je nazýváme „karmou“, další filtry působí ve styku s okolím atd. Vesměs jsou nutnou součástí existence individuality, avšak měly by být poznány v celé své šíři, protože vlastně jen ony jsou zodpovědné za omezení čisté individuality a tedy také i za naše bloudění v čase a prostoru.

Pokud existuje stav vyváženosti obou rovin, rovina srdce svou opravdovostí dokáže zatlumit působení obrany filtrů a tak i svou vnitřní světelností „osvítit“ mysl a tak všechny tyto filtry zviditelnit. Rovina mysli může celému procesu výrazně napomoci přesným a jednoznačným popisem reflexí (a proto všichni Mistři dbají na jednoznačnost a přesnost svých vyjádření – vedou mysli svých posluchačů právě k té přesnosti a jednoznačnosti). Tyto reflexe takto přímo vedou k odbourávání záměny emocí a citů, záměny iluzí za skutečnost, odstraňují také „slepá“ místa při „mapování“ pastiček a pastí mysli samé.

Pokud je rovina mysli zcela pročištěna, individualita již nemá žádná omezení a je schopna vnímat svou vlastní existenci jako iluzorní zcela přímo (filtry přímého vnímání jednoty jsou již plně transparentní, anebo už nejsou vůbec aktivní) a je také na ní samé, zda svou iluzorní existenci použije jako prostředek pro ty individuality, které se ještě s omezeními ztotožňují, anebo pouze „vyvane“.

Na Vašem posledním dopise je zřetelně vidět, jak snadnou úlohou pro Vaši mysl je vás vést do „míst“, kde si sám myslíte a sám i dokazujete, jak jste vlastně „dokonalý“ (například „14 let meditační praxe“ – jakoby na aktuálním čase nějak záleželo - vzhledem k tomu, že každá individualita má svoji, a většinou i značně dlouhou „historii“, většinou ji vnímáme jako „minulé existence“); jak vás vede k přesvědčení, že přesně víte, jak to je (například „uvědomění“ je stav, „uvědomování“ je proces, takto je to „jasné“, že ano...), a tak dále, ve smyslu rozvíjení vaší soukromé individuality.

Ale skutečně nejvíce mne rozveselila Vaše zkratovitá úvaha na téma dialektického materialismu, kterou jste si odvodil z toho, že nesouhlasím s vaším vyjádřením „my, jednotlivci, jsme na Vědomí závislí" i když jsem svůj nesouhlas uvedl slovy „dalším velikým problémem je omezení sama sebe na“. Mou primární myšlenkou bylo přivést Vás k úvaze, proč se omezujete na „my, jednotlivci“, když přece cíl duchovní cesty je jasně deklarován jako zbavení se omezení individualitou. To, jak jste na tuto úvahu vůbec mohl zareagovat ve smyslu: Úplně jste se prozradil, protože to je základní teze marxismu-leninismu: „Hmota je prvotní a vědomí od ní odvozené a druhotné." ve mně vzbuzuje nemírné veselí. Děkuji Vám za to...

A tak Vám tímto navrhuji, abychom se tomu všemu jen z plna hrdla zasmáli a nechali to už být. Vždyť se nedomluvíme, jak jste již napsal vy sám. Avšak, pokud budete mít nějaké inspirativní myšlenky, moje dveře jsou dokořán...

V úctě Váš
Nikde.Nikdo